Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aloe millotii – takové pěkné sukulentní roští

25. 4. 2011

Aloe millotii, Reynolds – takové pěkné sukulentní roští

 a.-milotii-1s.jpg

   

Fotografie 1 - Aloe millotii

.................................................

Zhruba před dvěma lety jsem na ZL napsal krátký článek o jedné drobnější madagaskarské aloi, pocházející ze severozápadního pobřeží ostrova, která trochu záhadně nepatří mezi hvězdy aloového nebe. Dnes to bude o její kolegyni z opačného konce Madagaskaru – jeho úplného jižního cípu. Oním obyčejným (a možná pro někoho i nepohledným) káčátkem, ze kterého se však umí vyloupnout pohlednost nejen pro znalce, je Aloe millotii.

Jméno má tato aloe podle znalce místní flóry, francouzského botanika a zoologa Millotta, ze sukulentů je jeho jméno podobně „zvěčněno“ též u euforbie a kalanchoe. A. millotii roste, jak jsem vyčetl a už v úvodu zmínil, na samém konci jižního Madagaskaru – v oblasti Cap Sainte Marie. Původně měla růst na větším areálu, od města Toliara směrem na jih, na pobřežních písčitokamenitých pláních (v nadmořské výšce jen 100-150 m.n.m.), ale pravděpodobně je dnes už pouze na zmíněném mysu. Patří totiž v současnost v přírodě mezi kriticky ohrožené druhy. Je to krátkostonková aloe, která silně odnožuje na bázi do trsů. Má velmi nízký vzrůst, sama rostlina má tendenci se zahušťovat spirálovitě rostoucími růžicemi listů i odnožemi. Na fotkách z přírody jsou nádherné tvrdé, malé a „ošlehané“ rostliny, které se u nás ve sbírkách skoro nevyskytují. Když jsem o tom přemýšlel, svoji kytku víc jak 2 roky pozoroval a navíc si ještě dostudoval z vegetačního atlasu Madagaskaru teploty a srážky v dané oblasti, začalo mi to docházet.

Většinu aloí v našich sbírkách zaléváme tak nějak celoročně a v letním období pravidelně až hojně. To se u většiny druhů setká se spokojeností a bujnějším růstem, často rychlejším a méně vzhlednějším než v přírodě. Tyto rozdíly pak vysvětlujeme tím, že je u nás „méně slunce“.  Ale u některých druhů za jejich „zeleninový“ vzhled můžeme sami svým nadbytečným a pravidelným zaléváním. Právě aloe ze sušších až extrémně suchých stanovišť nemohou uplatnit své botanické vynálezy na úsporné hospodaření s vodou, které je jim vlastní. Prostě všechny A. millotii ve sbírkách i na fotkách z kultury jsou naducané, napapané a nevzhledně vytáhlé až převislé. Když jsem ale uviděl, co udělá s touto kytkou měsíc nezalévání v plném létě, začalo mi docházet, co asi udělá vegetace 11 měsíců ze 12 bez dešťových srážek v kombinaci s celoročními teplotami mezi 20-30°C. Prostě obstojí jen to nejodolnější a nejvynalézavější. Každá rostlina na to jde jinak, ale sukulenty na to mají několik skvělých patentů. Geofyty, pachykauly, různé zásobárny vody a mechanismy úsporného odpařování a výdeje vody.

V případě Aloe millotii jsem vypozoroval tato opatření vůči suchu – například na malou roslinu celkem rozsáhlý systém drátovitých a masivních kořenů. Dále způsob přirůstání nových listů – je celkem pomalé, úsporné, k odesychání spodních listů dochází velmi pomalu, až když je to pro rostlinu výhodné. Samotné listy jsou schopny velké akumulace vody, při plném napití mají téměř válcovitý průřez a trčí kolmo od stonku, naopak po dlouhém suchu se propadají do prolomeného žlábkovitého tvaru a více se stahují ke stonku „do chumlu“. Dost možná, že v přírodě dokáže využít i nějaký částečný stín, který jí poskytuje okolní xerofytní vegetace (komiforová buš), případně nějaký reliéf podkladu, škvíra, skalka a podobně. Co to tedy znamená – tohle madagarské roští umí zatraceně dobře odolávat dlouhotrvajícímu suchu. Tak jí ho musíme (aspoň trochu) dopřát i v našich sbírkách. A pak se opravdu z Aloe millotti může vyloupnout zcela jiná, určitě pohlednější a opravdovější kytka.

Domnívám se, že tato aloe nakvétá v období po deštích, kdy na to má opravdu sílu a po odkvětu by se měla zase nechat opravdu pořádně zaschnout.  Květenství je celkem nízké a kompaktní, ale květy jsou překvapivě velké, barevně jde o klasickou kombinaci barev šarlatová-zelená –žlutá. Stálo by za to získat semena a tuto aloi vysít, protože většina rostlin v kultuře jsou odnože, které se získávají snadněji.

Jenom poznámku „pod čarou“ – i tato aloe se často využívá při hybridizačních a „šlechtitelských“ aktivitách dnešních  pokusníků. To už ale není můj šálek kávy…. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe millotii from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Aloe millotii - vyschlejší listy

2. Aloe millotii - napité listy

3. Aloe millotii - květenství (inflorescence)

a.-milotii-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář