ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe florenceae Lavranos & T.A.McCoy, 2004

Fotografie 1:

1. Aloe florenceae

2. Detail listů

...........................................

Říká se „jak na Nový rok, tak po celý rok“ v tom smyslu, že vykročení do toho nového roku je důležitější, než dokročeni na konci toho předcházejícího. Přesto, že mi ruka šátrá po nějaké zimní cibulovince, nakonec šátralka vytáhla ze zimní kolekce aloí jednu právě kvetoucí novinku. Patří mezi madagaskarské šperky objevené v posledních letech a tak si myslím, že by zrovna tahle aloe mohla být tím pravým vykročením a nakonec jako pravý sukulent potěší asi víc čtenářů Zelných listů.

Tuhle aloi nemám dlouho, je to přírůstek loňského jara. Pochází od Petra Pavelky a myslím, že ten ji má ze tkáňových kultur Roberta Wellense. Protože mi hodně připomínala Aloe haworthioides, dal jsem novou kytku tak nějak instinktivně do jejich blízkosti. Teprve až po prostudování obou nových krásných monografií o aloích (viz rubrika recenze) jsem se zorientoval v podobnosti, příbuznosti, výskytu obou těchto aloí a zjistil jsem, že jsem ji vlastně ve skleníku umístil dobře.

Takže opravdu, přestože se areály výskytu A. haworthioides i A. florenceae úplně nepřekrývají, rostou poměrně blízko vedle sebe. Obě vlastně ve středu Madagaskaru v pohoří  Central Plateau, A. haworthioides mírně jižněji v provincii Betsileo, A. florenceae mírně severněji, západně od Antsirabe,v provincii Antananarivo. Zřejmě v přírodě bez květu od sebe nejdou příliš rozlišit, což bylo zřejmě důvodem tak dlouhého „utajení“ Aloe florenceae. Další podobnosti lze najít i mezi A. florenceae a lokalitně blízkou A. parvula. V kultuře bych řekl, že drobných rozdílů mezi všemi druhy v detailech listů i habitu vlastních růžic lze najít vícero. Hlavním rozdílem A. florenceae je ale vzhled jejích květů, které se zásadně liší od A.haworthioides a vypadají spíš jakoby „vypůjčené“ od Aloe compressa. Vypadá to poněkud zmateně, ale jde prostě o to, že tato skupina aloí má hodně společného, přesto rozdíly jsou natolik významné, že si statut samostatného druhu všechny určitě zaslouží. Rozdíly ve květech jsou mimo jiné způsobené specializací na jiný druh opylovače, což pochopitelně vytváří i přirozenou bariéru proti přírodnímu křížení.

Na každý pád vedle nádherných madagaskarských A. haworthioides, A. parvula, A. pseudoparvula, A. compressa se všemi varietami (a dále i štíhlejších A. droseroides a A. pronkii) je nová Aloe florenceae super přírůstek do sbírek specialistů aloářů i všech dalších sukulentářů, oblibujících tento druh miniatur. Pěstebně to není zcela triviální záležitost, nejvíc se blíží pěstování A. haworhioides, takže s několika stejnými zásadami může být zcela bezproblémová. Vypadá to i na pomalé odnožování (což může být důsledek tkáňového zdroje), takže postupné rozšíření do našich sbírek je více než jisté, navíc časem budou dostupná určitě i semena a tím i semenáče.

Poslední poznámka – jméno má tato krasavice po manželce Florence velkého znalce, pěstitele (a objevitele) madagaskarských sukulentů pana Alfréda Razafindratsiry. J.

Fotografie 2:

1. Květenství

2. Odnože