ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe antandroi H.Perrier aneb Chróstale, vrať se

Fotografie 1:

1. Detail paždí listů

2. Aloe antandroi

..................................................

Věrní čtenáři Zelných si v poslední době nemohli nevšimnout, že jsme se v tématech článků významně odklonili od všelijakých méně známých až neznámých rostlin ke skupinám a rodům více sukulentně klasickým. Nechtěli jsme se stát objeviteli za každou cenu (přestože tyto specialitky opravdu pěstujeme), chtěli jsme se více otevřít začínajícím či méně ulítlým pěstitelům (všichni jsme někdy nějak začínali) a do třetice – je to jako s jídlem, každý si po všelijakých exotičnostech a specialitách dá nakonec s chutí i tu naši klasickou kuchyni. Proto se nyní na ZL objevují více echeverie, aloe, rozchodníky, eonia a další „základnější“ sukulenty. Tolik na úvod a hurá na další alojku, kteréžto různé druhy se u nás vyskytují v množství větším než malém.

Nad většinou růžicovitých aloí se v době květu vznáší les vysokých větvených, či nevětvených květních stvolů. Tímto vytrčením květů nad samotnou rostlinu i případně okolní vegetaci se zřejmě tyto nižší rostliny snaží upozornit na sebe opylovače. Některé aloe to však mají jinak, zvolily jinou strategii růstu, kdy ono vystoupání do výšin nechaly na stonku a samotná květenství už jsou potom nízká. Máme jich ve sbírce několik, ale snad nejtypičtější habitus v tomto směru naplňuje právě Aloe antandroi. Až 1m vysoký štíhlý stonek ovinutý stejně štíhlými listy, víceméně samonosný a od báze odnožující do trsíku vztyčené rostliny. Tento vzhled poněkud mátl i první objevitele a určovače, jedno z prvních (neplatných) jmen bylo dokonce Gasteria antandroi.

Stonky této aloe nesou kolem 12 až 20 listů, od spodu postupně vyholují a dřevnatí. Samotné listy jsou velmi úzké, málo dužnaté, trojůhelníkového průřezu a jsou na spodní, od stonku odvrácené straně tečkované. Je to pro tento druh významný znak, protože velmi podobná Aloe decaryi má listy beztečkové. Květenství se nachází v horní části stonku, je nevětvené nebo jen s jednou větví a nese drobnější klasické aloové květy.

Po stránce pěstování je to trochu teplomilka, i když v našem skleníku se dobře vypořádává i s chladnějším zimním režimem. Patří mezi skromné druhy, které není vhodné moc přelévat, má ráda sluníčko. Substrát propustný, s přídavkem mletého vápence, občas přihnojit (ale nepřehánět), množení je snadné zakořeňováním bočních výhonů. Aloe antandroi je občas dostupná u našich pěstitelů – specialistů na tento rod.

Ještě jsem nezmínil původ rostliny – jde o madagaskarský taxon, u něhož nějak není udávána typová lokalita, ale literatura uvádí Mahafaly plateau (velmi suchá oblast v jihozápadním Madagaskaru) , na suchých vápencích v malé nadmořské výšce 50-200 m.n.m.

Při pohledu na tento zajímavě (až ščagélově) tvarovaný sukulent jsem si se slzou v oku vzpomněl na citlivého přítele a nyní trochu uraženého emigranta Chróstala. Chrudoši - vše vysvětleno, omluveno, odpuštěno – vrať se, objev se, zastav se. Přivez nějaký klacík, popijeme po kalíšku a hodíme řeč…….kde si zase byl, ty všudybyle! J.

Fotografie 2:

1. Květy A. antandroi

2. Květenství