ZEL(e)NÉ LISTY

Aeonium spathulatum (Hornemann) Praeger (1928)

Fotografie 1:

1. Aeonium spathulatum

2. Detail listu (Detail of a leaf)

3. Růžice A.spathulatum (The rosette of A.spathulatum)

........................................................................................

I když máme rostlin rodu Aeonium jako šafránu a další určitě nevyhledáváme, čas od času se k nám dostane nějaký další druh a pokud je to jen trochu možné, už u nás zůstane. Kvetoucí Aeonium spathulatum jsme objevili na okně u jednoho šikovného plzeňského kaktusáře a sukulentáře. Na první pohled mi padlo do oka, protože jednotlivé růžice byly hodně úhledné a navíc drobné (dobře vím, že i obluda může být krásná, ale za chvíli vás vytlačí ze skleníku). Milan neváhal a odlomil nám z této lokalitní rostliny, kterou i on dostal od nějakého známého, jednu z početných růžic.

Doma nastalo zkoumání, co že by to mohlo být za druh. Díky typickým znakům, jakými jsou velikost růžic, průsvitné čárky na spodní straně lopatkovitých a maličko lepkavých listů a sklovité brvité výrůstky na okrajích jsem předpokládala, že by mohlo jít o Aeonium spathulatum (= lopatkovité, kopisťovité). Tento endemický druh podle odborné publikace vytváří až 60cm vysoké keříky a našli byste jej na Kanárských ostrovech, konkrétně na suchých místech, střechách, zdech a skalách až do nadmořské výšky 2500 m na ostrovech Gran Canaria, Tenerife, Gomera , La Palma a Hierro. Mladé části větví, květní lodyha i kališní lístky jsou jemňounce ochlupené. Rozložité květenství na olistěné a asi dvaceticentimetrové lodyze, vyrůstající z centra růžice, nese větší množství 8-10ti četných žlutých samosprašných květů. Na žlutých petalách se mohou objevovat i červené proužky. Trvá to docela chvíli, než se začnou rozvíjet první květy postupně od středu květenství až k samotnému kraji. Po dozrání tobolek se dá sklidit určité množství drobných semen (pozor, část bývá tzv. hluchá – tedy sterilní). Po výsevu snadno klíčí a semenáčky dobře přirůstají.

Rostliny z Kanárských ostrovů, konkrétně zrovna eonia, si v kultuře (tedy určitě u nás ve skleníku) drží svůj přirozený životní rytmus. V tuto dobu dokvétají poslední z nich (A.smithii, A.simsii) a i přes stále stejně intenzivní zálivku začínají jevit snahu ukládat se do letního spánku. Vnitřní vzpřímené listy růžic se svírají k sobě a vytvářejí kulovité či trychtýřovité útvary, lépe držící vodu v listech. Ty vnější v suché přestávce pomalu zaschnou. Zůstávají v tomto stavu, ať děláte, co děláte a znovu rozvíjet se začnou až v druhé půlce léta.

S pěstováním A.spathulatum nejsou vůbec žádné problémy, pokud se přizpůsobíte tomuto životnímu rytmu, v zimě občas opatrně zaléváte rostlinu tak, aby se voda nedostala do růžic (pokud je rostlina v teple a v místě, kde je pohyb vzduchu, tak je to jedno) a v chladnu nebyla permanentně přemokřelá (předpokládá to propustný substrát). Až se vám toto eonium bude zdát příliš rozkošatělé, není problém jej zmladit a začít zase od jednotlivých růžic. Ty v době růstu snadno zakoření a pár let trvá, než zase nabydou do původního objemu a začnou vám zabírat více místa, než je zdrávo. R.

Summary:

Description and experiences with growing of  endemic Aeonium spathulatum from Canary Islands.

Fotografie 2:

1.+ 2. Květenství A.spathulatum (The inflorescence of A.spathulatum)

3. Detail květu (Detail of a flower)