ZEL(e)NÉ LISTY

Adromischus phillipsiae (Marloth) von Poellnitz (1940) – velkokvětý enfant terrible

Fotografie 1:

1. Rostlina v minulých letech (Plant in last years)

2. Listy (Leaves)

3. Adromischus phillipsiae, SL260, RSA, Table Mountain

..............................................................................

Myslím si, že kdybych nenapsala název rostliny do nadpisu, asi byste tuto rostlinu přiřadili spíš do rodu Cotyledon. Velké, žlutooranžové, převislé květy na koncích dlouhých stopek a nízká růžice zploštělých listů… Já osobně bych určitě neodhadla, že se jedná o rostlinu rodu Adromischus. Přesto je tomu tak. Jak se píše v monografii, věnované rodu Adromischus, stává se často, že v nějakém rodu existuje druh, který tak trochu vybočuje z podobného vzhledu ostatních a při povrchním pohledu byste ho zařadili k rodu jinému (takový enfant terrible). Mezi africkými rody Adromischus, Crassula, Cotyledon, Tylecodon a Kalanchoe je několik druhů, které tuhle vlastnost naplňují.Vzpomeňte na nám již dobře známou madagaskarskou Kalanchoe rhombopilosa, která vypadá spíš jako Adromischus a prozrazuje se až v okamžiku květu, Crassula congesta, kterou bych při pohledu z dálky opět přiřadila do rodu Adromischus a nakonec to splňuje právě i Adromischus phillipsiae, který kvete jako rostlina z rodu Cotyledon. Stejně jako kotyledon jde také jen obtížně množit listovými řízky, mnohem úspěšnější je zakořeňování řízku stonkového. Vnitřní stavba květu však tento druh ponechává mezi adromischusy.

V přírodě je A.phillipsiae známý ze dvou oblastí na hranicích provincií Severní a Západní Kapsko (Roggeveldberge a jižní Bushmanland), kde roste ve skalních štěrbinách. Některé formy tohoto druhu jsou čistě světlezelené, jiné mají zřetelné červenofialové skvrnky na listech (kropenatou formu objevil v přírodě Bryan Makin, podle kterého se jmenuje i jedna z forem A.marianiae). Stonek je nízký, pokud se však rostlina dostane do horších světelných podmínek, nezdravě se vytáhne a polehne, což mohu potvrdit z vlastních zkušeností. Řeknu vám, že pak na rostlinu není pěkný pohled a určitě byste ji neodhadovali jako nějakou raritu. Naštěstí, jak už jsem psala, vše se dá napravit přeřízkováním a přemístěním rostliny na místo, kde má dostatek slunečního svitu. Bez UV ochrany polykarbonátu vrchní listy dostanou i u formy se světlezelenými listy lehký nafialovělý nádech. Listy jsou masité, ale nejsou tak křehké, jako u dalších druhů tohoto rodu, takže se při doteku neulamují.

A.phillipsiae mám už asi 5 let, teprve až letos koncem jara konečně začal naznačovat, že by předvedl názorně popis, s jakým jsem tento druh jako velkou vzácnost dostala – adromischus se zvláštními, nápadnými květy. Všechny rostliny, vzniklé rozřízkováním jednoho vytáhlého stonku, začaly vytvářet terminální květenství. V půlce léta bylo jasné, že tento druh má květy opravdu převislé. Před nedávnem jsem se konečně dočkala otevření prvního květu – robustního žlutooranžového zvonku s vyčnívajícími žlutými tyčinkami. Přemýšlela jsem, co asi v přírodě tyhle květy opyluje, blizna je totiž zastrčená více uvnitř trubky. Literatura uvádí pravděpodobně opylování ptáky. U nás doma jsem se úzký ptačí zobák pokusila nahradit českými ručičkami (vlastními a záměrně nepíšu zlatými, protože k těm mám daleko), ale vzhledem ke stejné genetické informaci u všech mých kvetoucích rostlin nevím, nevím…

Každopádně se tento druh svým velmi výrazným květenstvím hodně odlišuje od dalších nakvetlých příbuzných s méně nápadnými květy, směřujícími vzhůru. Aby rostlina „uživila“ takové robustní květenství, musí dostávat více vody než obvykle, a to ji i bez květenství zalévám podstatně častěji, než ostatní druhy. Pokud by při kvetení vody bylo málo, listy by se mohly úplně scvrknout a určitě by už na rostlinu nebyl takový pěkný pohled. V zimě nechávám tento druh spolu s ostatními bez vody, myslím si, že by jí chlad spolu s vlhkem více uškodil, než prospěl. Navíc by se při krátkém dni opět nezdravě vytáhla. Teprve až zjara už to většinou nevydržím a sem tam jí při teplejších dnech trošku vody dám.

Pobyt v našem polykarbonátovníku tomuto druhu asi docela ulahodil, protože stačilo něco málo přes rok pobytu v něm a rostliny si po tolika letech konečně daly říct a předvedly se v plné kráse. Určitě to není druh, určený k umístění někam na poličku hluboko do pokoje, aby zůstal kompaktní, potřebuje světlo a zase světlo (stejně jako další „adra“). Budete- li chtít, na fotografiích se můžete jeho nevšední krásou z  tohoto týdne, kdy je plně rozkvetlý, pokochat i vy…   R.

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Adromischus phillipsiae from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1. Mladé květenství (Young inflorescence)

2. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)

3. Detail květu (Detail of flower)

4. Květenství (Inflorescence)