Skalky v pohybu - tentokrát jak přežily zimu
Skalky v pohybu – tentokrát jak přežily zimu
Tímto článečkem chci navázat na můj víc jak půl roku starý článek na ZL o našem experimentu s mobilními skalkami. Myslím, že si to zaslouží pokračování, protože budete jistě zvědaví, jak nám misky přežily zimu. Ta byla (doufám, že je na místě minulý čas a nepřijde ještě nějaký poslední zoufalý záchvěv) letos docela milosrdná, i když noční teploty před koncem loňského roku klesaly často i desítku stupňů pod nulu. 
Když se množily podzimní poklesy teploty pod bod mrazu, přestěhovali jsme kaktusy z foliovníku do suchého sklepa a přebytkové rostliny na nejvyšší patro našeho čtyřpatrového regálu ve skleníku a na uvolněné místo v otevřeném foliovníku přišly z venkovních míst právě mobilní skalky. Přestali jsme je zalévat a nechali je osudu. O kaktusy a sukulenty jsem strach neměla, jsou zvyklé na dlouhá 
období bez vody, kdy zahustí tekutiny ve svých pletivech a díky tomu nemůže dojít k jejich poškození mrazem. Některým z nich nadzemní části úplně zaschly a energie se přečerpala do ztloustlých kořenů (rostliny rodu Talinum), některým zůstal jen nejnutnější počet listů růžice a i ty se jakoby zatáhly pod substrát spolu se ztloustlými kořeny ( rostliny rodu Lewisia, Delosperma).
Problémy mohly nastat u nesukulentních skalniček, které nejsou přeci jen tak přizpůsobené dlouhotrvajícímu suchu
a ve své domovině i v zimě nějakou tu vodu z deště a tajícího sněhu dostanou. Nastalo dilema, zda je „sušit“ spolu s xerofyty, nebo to risknout a párkrát je milosrdně zakápnout vodou. Měla jsem strach, aby se nenapily i sukulenty a následující mráz je nepotrhal. Zvolila jsem druhou variantu a v okamžiku, kdy počasí slibovalo pár teplejších dnů za sebou, jsem jen ke skalničkám nalila trochu vody. Bylo to do dnešních dnů asi 3x. Očividně to přivítaly a asi všechny se dočkaly předčasného jara.
Na fotografiích vidíte stav k tomuto týdnu. Seschlé pahýly nejsou mrtvolky, ale jen zbytky nadzemních částí severoamerických rostlin rodu Talinum, které jsem schválně dosud ponechala pro ukázku, jak aktuálně vypadají. Myslím si, že kytičkovým obyvatelům misek hodně prospěl i pohyb vzduchu díky ponechání otevřených dveří naproti sobě. Skalničky měly šanci se napít a brzy substrát zase vyschnul, tak jak je to v mrazech pro
rostliny bezpečné.
Docela by mě zajímalo, zda jsme někoho naším nápadem pro loňskou výstavu plzeňského klubu inspirovali k podobné strategii. Je jasné, že složení rostlin určitě nebude stejné, ale jde tu o nápad, jak mrazuvzdorným sukulentům dopřát co nejpřirozenější podmínky bez rizika přílišné vlhkosti tuzemských zim. A co je nedůležitější, výsledný efekt je daleko příznivější než minimum do nápadu vložené práce. R.
Fotografie: Mobilní skalky v nevyhřívaném otevřeném foliovníku.
