Sedum tuberiferum
Sedum tuberiferum Stojanov & Stefanov (1934)
Už mi to psaní na ZL trochu chybělo, věci neodkladné jsou snad vyřešené a bude tedy opět čas se k němu vrátit. Cibulové články a fotky pro čtenářský nezájem stále ukládám do šuplíku a spíše budu hledat v naší sbírce jiná sukulentní témata. Například dnes jeden (aspoň pro mne) zajímavý rozchodník z oblasti Balkánu, s přiléhavým jménem tuberiferum – čili hlízonosný.
Pořídili jsme si ho na loňské alpínkové výstavě, kam docela rádi chodíme a vždy něco zajímavého a navíc mrazuodolného objevíme. Na jmenovce měl výskyt Makedonie, Google to upřesnil na skalnaté oblasti jihozápadního Bulharska, Severního Řecka, severní Makedonie a Srbska. Roste tam na suchých, částečně přistíněných místech na skalnatém, propustném substrátu. Evidentně si tedy mnoho pravidelné vláhy neužije a zřejmě proto si vyvinul nečekanou strategii přežití – jako jeden z mála (možná že i jediný) z rozchodníků má podzemní hlízky, podlouhlé, nahnědlé a pokryté šupinami. Tento orgán pomáhá nejen při přečkání problematické zimy ale i při delších bezsrážkových období v horkém létě.
Nadzemní listová část je podobná spoustě dalších středomořských rozchodníků, trsy výhonků výšky 3-5cm pokryté drobnými lístky s červenavými tóny. Mezi nimi na jaře vyrazí květní stonky výšky 10-15cm, které nesou jasně žluté krasulovité květy, podobné opět dalším příbuzným rozchodníkům – např. makedonskému Sedum urvillei nebo našemu Sedum acre. Jen ty hlízky u nich nenajdete.
V posledních letech jsou celkem populární mrazuvzdorné druhy kaktusů, pěstovatelné i v našich zimních podmínkách venku bez přitápění a proto nám připadlo správné více upozornit na rozsáhlou paletu mrazuvzdorných sukulentů. Proto jsme letos dokonce vystavovali malou kolekci skupinek sukulentů s touto ambicí na plzeňské kaktusové výstavě, celkem to návštěvníky zajímalo.
J.
