Jdi na obsah Jdi na menu
 


Delosperma herbeum - witbergvygie

28. 3. 2010

Delosperma herbeum (N.E.Brown) N.E.Brown – witbergvygie


Obrazek



Fotografie 1:

1 - 3. Delosperma herbeum

....................................................


Na to, kolik se nám v různých koutech skleníku i foliovníku vyskytuje různých koupených, darovaných nebo vysetých delosperem, se s nimi na ZL zatím pytel neroztrhl. Ale bylo by nespravedlivé nezaskakovat občas do všech u nás pěstovaných čeledí a rodů, a tak si prostě čtenáři-specialisté pouze na jednu skupinu sukulentů moc často na ZL na tom svém nepošmáknou. A proto i velké rody, jako je například rod Delosperma, budou představovány postupně, v rámci určité zelenolistové mozaiky.

Tuhle rostlinu jsme získali už před dvěma lety v jednom takovém mesembovém záchvatu, kdy jsme zakoupili semena a vzápětí vyseli větší počet trichodiadem, drosanthem a právě delosperem. Bylo to i účelové směrem k získání početnějšího materiálu pro případné pokusy s odolností těchto rostlin vůči našim zimám. Určitě tím objevujeme objevené, ale pořád je lepší to vyzkoušet sami a s vlastními rostlinami, než aby všichni navzájem opisovali zkušenosti někoho druhého (třetího) a naše znalosti se tak neposouvaly novými (a třeba i marnými) pokusy vpřed.

Delosperma herbeum patří mezi staré známé a pěstované polštářovité mesemby. Pouze na její mrazuvzdornost jsou různé názory – od choulostivosti až po odolnost do –14°C. Popravdě ani já jsem s pokusy ohledně mrazuvzdornosti moc nepokročil, půlroční semenáčky v předminulé zimě se mi trápit nechtělo, loni na podzim jsem zase neměl moc čas a navíc zrovna ta minulá zima byla docela festovní. Co nebylo, může být příště. Navíc už vím, že pouhé přenesení pěstebních nádob do fóliáku na stůl a jejich ponechání mrazu napospas ze všech stran, není ta nejsprávnější metody zimování i pro středně odolné kytky. Chce to něco vymyslet a možná i vyrobit.

Vrátím se raději k samotné kytce – je to nízká, odnožující, normální polštářová delosperma s drobnějšími bílými kvítky. Existuje i forma s fialovým květem. Roste hlavně v jihoafrické republice v oblasti Karoo a dále pak v severních provinciích (zasahuje dokonce i do jihovýchodní Botswany) ve vyšších nadmořských výškách – 1000 až 2000 m.n.m. Říká se jí proto místně witbergvygie, neboli white mountain mesemb, čili bílá horská mesembka. Z toho vnitrozemí a vyšší nadmořské výšky by člověk dovozoval vyšší odolnost na mráz, výsledek je tak nějak napůl. Nějaký mráz zřejmě přežije, ale jsou na tom některé delospermy s odolností líp (některé ale i hůř). Je tedy třeba ji poněkud pomoci a mít ji skutečně v těch krutějších teplotách pod –10°C nějak zajištěnou, přikrytou a zřejmě i zapuštěnou do země či velké nádoby. Nemá totiž nějak výrazně ztloustlé kořeny a pokud příjde o svou nadzemní část, odumírá celá.

Proč tedy vlastně píšu zrovna o této delospermě? Stejně jako příbuzné trichodiademy, mají i delospermy dvě výrazná období růstu a klidu v jednom roce. Nejvíce vegetují na podzim a na jaře. Na podzim pěkně nakvetlá D. herbeum mě k článku o ní nezlákala, teď na jaře se jí to podařilo. Přesto, že neviděla zhruba od října téměř ani kapku vody, přihlásila se teď prvními drobnými kvítky k životu. Takže je to taková odměna za skromnost a statečnost. J.


Summary:

Description and experiences with growing of South - African Delosperma herbeum from family Aizoaceae.


Fotografie 2:

1. Detail listů (Detail of the leaves)

2. Květ (Flower)

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

D. herbeum

(Chaloupkazahradnik, 5. 12. 2010 12:29)

Dobrý den.

Osobní zkušenost mám takovou, že D. herbeum vydrží i -20 Ć. Má to však podmínku. Rostlina musí být dobře narostlá ke konci vegetace, zasazena volně v silně propustném substrátu a přikryta chvojím.
Rozhodně však není odolná, jako vysokohorské druhy z Lesotha.

Moje zkušenost

(Milan Hornát, 30. 3. 2010 19:36)

Zdravím, zřejmě to bude jak píšete, někdy vydrží a někdy zase ne, Jiřímu Merhautovi prý houfně pomrzly, zatímco mne jedna kytička, již jsem měl od něj přežila celou zimu (pravda, že v době těch nejkrutějších mrazů jsem svoje kytky zaházel sněhem, přežily my tak i různé mediterránní Sedum...) ale na teď na jaře pozoruji, že po přenesení na letní stanoviště přežilo pouze několik růžic, zbytek trsu je zaschlý, rozhodl jsem se, že pokud budu chtít tuto rostlinu mít, budu ji na zimu muset stejně jako Delosperma karooicum (sp. Graaf Reinet), bruthaleri aj. přenést do promrzající garáže, kde mi tuto zimu zvládly i sicilské a gibraltarské rozchodníky, protože jinak bych si je musel pořizovat každý rok, věřím, že tyto kytičky jsou velmi perspektivní i jako "přenosná zeleň" do různých misek, kdy na letním stanovišti dělají svými četnými květy parádu... Každopádně se moc těší na další články o mrazuvzdorných sukulentech.