ZEL(e)NÉ LISTY

Trachyandra aff. hantamensis Boatwr. & J.C.Manning (2010)

Tak přece jen indiánské tance a modlitby zahrádkářů konečně přiměly jarní sluníčko předvést svoji pozitivní energii, což se vzápětí odrazilo na rozkvetlých sněženkách, bledulích a talovínech na zahrádkách, lukách i v lesích. U nás ve skleníku bylo také hned veseleji, a například konečně (!) rozkvetla další zajímavost z jižní Afriky, kterou delší čas pěstuji bez jména, pouze s lokalitou a odhadem pravděpodobného rodu – Trachyandra sp. Strykloof Farm.

O rodu Trachyandra jsem už na ZL před lety psal, tehdy to byla asi nejznámější zástupkyně rodu Trachyandra saltii, dárek od přítele s keňským původem (kytky, ne přítele). V okamžiku, kdy jsem důkladněji prozkoumal nadzemní i podzemní habitus své tajemné rostliny, bylo jisté, že je třeba se pustit hlouběji do studia tohoto rodu. Od minulého článku tedy pár nově popsaných druhů přibylo a je jich nyní kolem 55 druhů, další popisy budou asi ještě pokračovat, hlavně z jižní Afriky. Rod Trachyandra se dělí na tři sekce – Liriothamnus s 13-15 druhy (sem patří zmiňovaná T. saltii), dále Glandulifera s 8-10 druhy a největší sekce Trachyandra s asi 30 druhy, která se dále dělí na skupiny (Groups). A právě v této poslední sekci a ve skupině thyrsoidea došlo nedávno (r. 2010) k popisu tří nových druhů z oblasti severního Knersvlakte. V této oblasti je i ona farma Strykloof a tak nezbylo nic jiného, než se dopátrat originálního textu popisu a zkusit vybrat nejpravděpodobnějšího kandidáta.

Můj amatérský prstík ukázal na druh hantamensis, který nejvíc odpovídal kresbám v textu i popisu jednotlivých části rostliny. Tento svůj závěr jsem konzultoval s belgickým cibulovým mágem Bertem Zaalbergem, který sice nic zcela nepotvrdil, ale ani zásadně neprotestoval. Navíc ve svojí rozsáhlé fotogalerii cibulovin a hlízovin moje aff. jméno převzal.

Tato trachyandra kromě lokality Strykloof má tři další známé populace (Loerisfontein, Niewoudtville a ještě jednu utajenou), které jsou malé, oddělené a některé i ohrožené. Naštěstí je prý předpoklad dalších subpopulací, takže není vše úplně ztracené a odsouzené k vyhynutí.

Důvod, proč jsem dnes sepsal povídání o této hlízovině, je její olistění. Tím, že jde opět o zimní rostlinu, jsou nejhezčí okamžiky jejího podzimního probouzení, kdy z prázdného květináče vyrazí skupinka tenkých drátovitých listů porostlých trichomy. Listy postupně narůstají, pak se ohnou a ze středu vyrazí květní stvol. Ten je větvený a nese větší množství asfodelových květů. Jejich otevření by mělo být někdy v lednu, letos to dlouhé inverzní období posunulo až na březen. Když jsem kytku na podzim přesazoval, objevil jsem pod zemí kořenové hlízy v podobě několika ztloustlých, krátkých mrkvovitých kořenů.

Už to nebudu dál natahovat, jenom se zmíním, že mám ve sbírce další pohledné trachyandry, např. úžasnou T. tortilis, která ovšem letos nevykvetla (proto jsem o ní nepsal), a také několik dalších nedourčených speciesek. Abych jich přesto neměl málo, objednal jsem si semínka dalších dvou druhů. Otázka na závěr - Je to ještě vášeň, nebo už čiré bláznovství?

J.