ZEL(e)NÉ LISTY

Oxalis decaphylla Kunth

Fotografie 1:

1.+ 4. Oxalis decaphylla, RM66, Mexico

2. Květenství (Inflorescence)

3. Cibulky (Bulbs)

..............................................................

Nebýt Zel(e)ných listů, asi bych se k určování této cibulkovité rostliny nikdy nepřinutila. V letošním roce se mi sešly už tři formy tohoto mimořádně vzhledného šťavelu, a tak už nemá cenu dál odkládat článeček o tomto druhu.

Asi si sami domyslíte, co znamená druhové jméno decaphylla. Ano, odkazuje to na počet listenů (10), i když to rostlina ne vždy úplně přísně dodržuje a občas si ten počet upraví k obrazu svému (většinou směrem dolů). Tímto vyšším počtem částí složeného listu se tento druh řadí mezi tzv.palmátní druhy – tedy druhy, jejichž listy připomínají listy tropických palem.

Oxalis decaphylla, dříve také O.grayi, patří mezi severoamerické druhy. Našli byste ho na jihu a jihozápadě USA a také v Mexiku, odkud pocházejí moje sbírkové rostliny. Má docela velké cibulky, obalené světlehnědými vláknitými zbytky. Vzhledem k původu ze severní polokoule je ideální rostlinou pro pěstování u nás, na jaře cibulky naraší a na podzim přecházejí do klidu. Když mluvím o cibulkách, musím se přiznat, že jsem dlouho zásobní orgán šťavelů nazývala hlízkou, jelikož však regulérní kořeny vycházejí z jednoho místa pod orgánem (viz Jirkův článek o podpučí) a samotný zásobní orgán má výrazně šupinatou strukturu, jedná se o cibulku (což jsou přeměněné listy). Ta umožňuje rostlinkám přečkat nepříznivé období v bezlistém (a vlastně i bezkořenovém) stavu. I bez vnějšího podnětu v podobě zálivky začnou v tomto případě na jaře rašit nové tenké kořínky pod cibulkou, šťavel jimi přijme vodu a z temene cibulky vyraší nové listy. Rostlinám dělá moc dobře, když jsou v dostatečně hluboké nádobě, s cibulkami umístěnými zhruba jednu třetinu výšky květináče nad dnem. Spodní část nádoby vyplní husté tenké kořeny a listy si najdou naprosto spolehlivě cestu k povrchu substrátu. Takřka vzápětí se mezi listy objevuje i stopka nového květenství s 2 – 6 bledě fialovými květy na konci.

Listy jsou jedny z nejkrásnějších, jaké u šťavelů znám. Základní O.decaphylla má pohyblivý počet (do deseti) sytě zelených úzkých listenů na konci s vykrojením ve tvaru různě deformovaného písmene V. Další dvě formy z lokalit v Mexiku mají navíc různě široký příčný fialový proužek zhruba v polovině každého listenu. Listeny se sklápějí dolů k řapíku nejen v noci, ale i při opomenutí zálivky. Pokud ani po tomto jasném signálu, že chtějí vodu, zálivka nepřijde, rostliny se nemilosrdně zbavují nejstarších listů. Ty zežloutnou, uschnou a položí se pod rostlinu, stejně jako zaschlé zbytky starších květenství. Nové květy se však objevují po celé léto až do konce vegetace. Pokud chcete mít listy pěkně vyvinuté, musejí mít hlízky dostatečně velikou nádobu, jinak redukují velikost, počet a ztrácejí ochotu hnát se do květu.

Vždy před začátkem sezóny vysypu cibulky z květináčků, rozvolním (ke každé z nich přibyde vždy několik dceřinných) a očistím od starých zbytků. Nechávám to vždy na dobu, kdy se začínají objevovat náznaky nových kořínků, takže s jistotou vím, že můžu začít opatrně zalévat. R.

Fotografie 2:

1.- 2. Oxalis decaphylla, Coahuila, Mexico

3.- 4. Květenství (Inflorescence)

5. Cibulky (Bulbs)

6. List (Leaf)

Summary:

Description and experience with growing of bulbous Oxalis decaphylla from Mexico and USA.

Fotografie 3:

1.+ 5. Oxalis aff.decaphylla, La Ventura, Mexico

2. Cibulky

3.- 4. Květenství (Inflorescence)