ZEL(e)NÉ LISTY

Ornithogalum conicum Jacq. 1791

Zatímco Jirka vás chce nechat odpočinout od cibulové smršti a vyzobává z říše sukulentů, přišla moje příležitost napsat si o jedné z mála cibulovin, o které se starám a tudíž lezu Jirkovi do zelí. A je to z prostého důvodu- konečně mi vykvetla.

Ornithogalum conicum jsme dostali v podobě semen jako bezejmennou cibulovinu s tím, že si musíme počkat, co se z výsevu vyklube. Čekalo se několik let, výsev byl dost vitální a již druhým rokem bylo poznat, že se jedná o ornitogalum. Snědek se zimním růstem, zajímavými listy u báze širokými a na okrajích krátce brvitými, při detailním pohledu s řídkými chloupky po celém povrchu horní strany. Nejhezčí byly vždy na podzim, dokud panovaly dobré světelné podmínky, kdy listy tvořily pěknou kompaktní růžici. Dokud byly jednotlivé rostliny sesazené, tak to tak nevyniklo, naplno se to předvedlo po letním rozsazení a pokud se nové listy mohly vyvíjet venku, kde v rámci možností využívaly dostatek UV záření (bohužel nemám vyfoceno). Během zimy pod dvacetiletým polykarbonátem s přispěním všech tuzemských zimních inverzí se postupně listy vytáhly, ale to už je osud pěstování rostlin se zimním růstem ve středoevropských podmínkách, pokud nedostatek světla nedotujeme ne úplně levnými umělými zdroji UV záření.

Když koncem zimy s úbytkem zálivky začaly listy zasychat, uvnitř růžic rozsazených rostlin se začala klubat květenství. Vyvíjela se docela dlouho a velké bílé květy se až teprve nedávno začaly postupně otevírat odspodu nahoru. Nyní už jsou místo spodních květů zelené tobolky. Typickým znakem, který napomohl určení druhu, jsou zaschlé palisty u báze stopek květů a později plodů, které trčí ježatě do stran. Tímto znakem se projevuje i druh O. thyrsoides, který vypadá hodně podobně, liší se jen barvou středů květů. O. conicum má barvu semeníku ve vrchní části žlutou, O. thyrsoides zelenou nebo až hnědou. Existuje ještě několik dalších podobně kvetoucích druhů, ty však nekvetou v bezlistém stavu na konci vegetace.

O. conicum by se mělo vyskytovat na území dvou jihoafrických provincií Západní a Severní Kapsko. Rostliny, podobné tomuto druhu, objevené ve Východním Kapsku byly přeřazeny do samostatného druhu O. synanthifolium. Pokud byste si o O. conicum hledali informace, setkáte se s jeho dalším jménem: Eliokarmos conicus. V poslední době totiž došlo ke snahám rozbít velkorod geograficky nelogicky souvisejících snědků do několika dalších nových rodů (např. Eliokarmos, Coilonox atd.), ale to už nechám povolanějším osobám, mezi které patří třeba Jirka. Mám dojem, že vám toto nové rozdělení ukazoval v jednom ze starších čísel ročenky Adenium, tak si to zkuste dohledat. Já se do toho pouštět nebudu, mně stačí, když mi cibulka hezky kvete nebo je něčím jiným zajímavá. A to O. conicum určitě je.

R.