Jdi na obsah Jdi na menu
 


Není schizobasis jako schizobasis

15. 11. 2026

Není schizobasis jako schizobasis

schizobasis-10.jpg

Fotografie 1:

Nahoře: Schizobasis intricata

Uprostřed: Schizobasis sp.

Dole: Schizobasis sp., Oukop

 

Původně jsem měl v plánu sepsat nějaké delší pojednání o jednom zajímavém cibulovém rodě, ale pak jsem si nějak uvědomil, že dlouhé články nejsou moc čtivé ani zábavné. Nakonec si to téma i s podrobnostmi mohu nechat na jindy a třeba i někam jinam. Proto to dnes bude jen kratší povídání o příbuzenstvu jedné ikonické cibulky – Schizobasis intricata.

Tato drobná jihoafrická hyacintovitá rostlina s atraktivním „cik-cak“ olistěním je velmi oblíbená jak sukulentáři tak překvapivě i kaktusáři, prostě pronikla do našich sbírek a spokojeně se tam už dlouhá léta množí. Úspěchy slaví i u začínajících pěstitelů, kteří když ji uvidí poprvé, neváhají a berou. V počátcích našeho webu o ní napsala článek Radka, čímž mi trochu vysápla cibulový námět a já to musel rychle napravit v příspěvku „Jak jsem potkal Schizobasis“ v ročence Sekce pěstitelů sukulentů v roce 2010. Už tenkrát jsem představil několik lokalitních forem S. intricata s tajným podezřením, že to všechno nejsou zástupci jednoho druhu, ale možná druhů několik. Docela nedávno se mi dostala do rukou poslední revize čeledi Hyacinthaceae, podčeledi Urgineoideae, která obsahuje i revizi rodu Schizobasis, se kterou vás chci v rychlosti seznámit a která moje amatérské podezření potvrdila.

Jak už zmiňovala Radka v tom starém článku, dlouho byly řádně uznávány pouze dva druhy schizobasisů – S. intricata (1874) z větší oblasti Kapských provincií JAR a S. cuscutoides (1883) ze Severního Kapska v okolí řeky Gariep.

Kolektiv taxonomů k nim v roce 2023 přiřadil některé znovuvzkříšené popisy – S. macowanii (1873) Eastern Cape, Somerset East, S. angolensis (1878) Angola, Pungo Andongo, S. schlechteri (1901) Eastern Cape, Umtata, S. dinteri (1912) Namibie, Mariental, S. gracilis (1916) Zambie, Kalungwisi a S. buchubergensis (1932) Namibie, Buchuberge. K nim se připojily i novodobější popisy dalších druhů – S. visagieae (2014) Angola, Lubango, S. sigmoidea (2015) Western Cape, Montagu a S. schizobasoides (2019) Northern Cape, Springbok. Aktuálně posledním přírůstkem do tohoto rodu byl popis S. litanthiflora (2024) z KwaZulu-Natal. Tak nějak instinktivně se domnívám, že k nim dozajista v příštích letech přibudou popisy další, schizobasisy totiž rostou i ve východní Africe.

Tak to máme zatím celkem 12 druhů, dokud to nějaký taxonom opět nezmění. Pro mne je to hozená rukavice pokusit se těch několik různých schizobasisů, které mi ve sbírce zbyly (přiznám se, že pár mi jich také uhynulo) a ke kterým mám lokality, začít orientačně zařazovat k novým jménům. Inu zase nová zábava pro stárnoucího cibuláře, obzvlášť, až bude v důchodu. A zbývá jen zvolání na závěr: Není schizobasi jako schizobasis!

J.

Fotografie 2:

Nahoře: Schizobasis sp., Klipkopje

Dole vlevo: Schizobasis sp., Olifantsberg

Dole vpravo: Schizobasis cuscutoides

schizobasis-11.jpg