Jdi na obsah Jdi na menu
 


Massonia bifolia

25. 12. 2014

Massonia bifolia (Jacq.) J.C.Manning & Glodblatt

whiteheadea-1s.jpg

Fotografie 1:

1. Rostliny Massonia bifolia

2. Detail stavby květů

..................................................

...aneb „sním o vánocích zelených....a botách paviáních “......

Správně by se mělo v tento čas snít o vánocích bílých neboli zasněžených. Ale znáte to – jednak je to se sněhem na české vánoce už zcela pravidelně deficitní a jednak my sukulentáři máme ty sny barevně ujeté do zelena. Letošní podzim přešel nenápadně v další totálně pošmournou a bezslunečnou zimu-nezimu a tak není mnoho statečných kytek v našem skleníku (jako v některých jiných letech), které by dokázaly spokojeně nakvést. Měl jsem proto připravený scénář, že budu o letošních vánocích psát malý seriál o trichodiademách a začnu vánočně, to jest o trichodiademách kvetoucích bíle. Ale dnes ráno to jedna cibulka změnila. Sice jsem tak trochu vánočně na nějaké skleníkové překvapení čekal, co mi sukulentářský osud nadělí pod stromeček, ale z tohohle dárečku mám opravdu velikou radost.

Dnešní hyacintík z jihu Afriky je (jak jinak) poněkud zvláštní vzhledem i botanickým osudem. Kdysi dávno byl popsán jako Eucomis bifolia, pak se několikrát přejmenovával, nejpoužívanější jméno je to předposlední – Whiteheadia bifolia. Posledním taxonomickým přesunem bylo spojení této rostliny s rodem Massonia, což se nakonec jeví jako docela oprávněné. Výskyt Massonia bifolia v přírodě je soustředěn na oblast jižní Namibie a hlavně Namaqualandu a pohoří Cederberg v JAR. Je to oblast zimních dešťů, takže tím je dán její nezvratitelný vegetační cyklus. Roste i kvete v naší zimě, v létě zatažená spí zcela na sucho.

Jak už latinské jméno říká, masonka má dva ploché přízemní listy. Ve své domovině (to jest na fotkách z přírody) jsou krásně rozloženy do plochy i do velkých rozměrů (až 25-30cm na jeden list), v našich podmínkách je bohužel znát obrovský nedostatek slunečního svitu a tak jsou listy uspořádány spíše do vztyčeného kornoutu (možná se to změní, až rostliny rozsadím), i délka listů je kolem 15cm. Listy jsou barevně jednolité, svěže zelené a jsou na nich méně zřetelné podélné proužky. Vlastní podzemní cibule není nijak velká, mívá 2-2,5cm v průměru. Do této chvíle zcela nudný popis. Jiné to ovšem je v okamžiku kvetení, jehož jsem nyní poprvé očitým svědkem. Z cibulového středu mezi listy vyrazí zvláštní útvar. Je to opravdu něco mezi květem eucomisu a massonie a jde o takový architektonický výtvor ve tvaru malé pagody. Zcela jistě právě proto získala M.bifolia jedno ze svých místních jmen jako „Pagoda Lily“. Dalším jménem jsou například „Baboon Shoe“ (paviání bota). Jako jediná masonka má toto uspořádání květů na stvolu a jenom vlastní květy prozrazují rodovou příbuznost. Doporučuji srovnání s naší Massonia depressa z lokality Darlington Dam. Ještě jsem nezmínil barvu květů – překvapivě jde o odstín světle zelené, takže nijak nápadné. O to více však vynikne architektoničnost uspořádání květního stvolu. Opylování v přírodě zajišťují malí hlodavci.

Z pohledu pěstování preferuje hodně propustný substrát s opatrnou ale pravidelnou zimní zálivkou a pokud možno maximální sluneční svit. O co více zimního sluníčka, o to přirozenější a přízemnější vzhled. Moje rostliny pochází z asi pětiletého výsevu, semínka jsou dostupná v jihoafrických pěstírnách.

Protože nám v těchto dnech přichází obrovské množství mailových přání k vánocům a novému roku, na která nejsme schopni jednotlivě odpovídat, berte včerejší článek Radky i ten můj dnešní jako poděkování za všechna ta krásná přáníčka i za to, že nás pořád ještě (občas) čtete. Všem tedy: Všechno nejlepší o vánocích a v novém roce a co nejvíc splněných „zelených snů“! J.

Fotografie 2 - květenství Massonia bifolia

whiteheadea-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hodně slunce

(Eva Egertová, 27. 12. 2014 11:40)

Opravdu na první pohled Eucomis. Zajímavé, velmi zajímavé.