Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ledebouria kirkii

16. 9. 2012

 

Ledebouria kirkii (Baker) Stedje & Thulin

s.-kirkii-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. Kvetoucí Ledebouria kirkii

2. Plody

.................................................................

Prožívám zrovna teď takovou lehce rozpačitou chvilku a než se v tom příliš babrat, je lepší jít něco dělat, v tomto případě psát. Většina čtenářů našich stránek jsou zástupci tzv. mlčící většiny, ale sem-tam někdo nějaký komentář pod článek přidá. Někdo pochválí, někdo se na něco zeptá a někdo zkritizuje (to je nakonec v pořádku). Někdo však při té kritice nepředvede velkou objektivitu a jeho hlavním cílem je zveřejnění odkazu na svoje stránky. Každý má motivaci k surfování po internetu jinou, ale opravdovou encyklopedii sukulentů, poradnu na všechny pěstovací problémy nebo bezednou studnici návodů či fíglů na Zelných listech nehledejte. Je to a stále bude deník jedné malé sukulentní sbírky a zážitků kolem ní. I proto nakonec dnes sahám po méně populárních cibulích, protože je opravdu mám rád, zkouším je pěstovat a u nás ve sbírce jich najdete hodně.

O tom že část afrických ladoněk, tj. zástupců velkého rodu Scilla, byla přesunuta do rodu Ledebouria, jsem psal už několikrát. Je to případ i této robustnější cibuloviny, kterou jsem zakoupil se jmenovkou Scilla kirkii, i když už je víc jak 15 let přesunutá mezi ledebourie. Je to můj druhý pokus o její pěstování, první skončil neúspěchem, kdy se po chladném zimování příští jaro neprobudila. Je to sice škoda a ztráta, ale kdybych měl do dnešních dnů úplně všechny rostliny, které jsem kdy pěstoval (a uhubil), musel bych mít nejméně pětinásobnou plochu skleníku. Dnes tedy napodruhé, úspěšně nakvetle a dokonce šťastně sprášeně.

Ledebouria kirkii je „stará známá“, dávno popsaná rosltina, rostoucí v přírodě v několika oblastech – jižní Etiopie + Somálsko, Keňa a Tanzánie, a měla by dokonce zasahovat i do východní části JAR. Její cibule má v dospělosti kolem 8cm v průměru a růžice větších netečkovaných (!) listů je až 30cm velká. Květenství je opravdu typické tvarově i barevně, klasická ledebourie. Problémy byly trochu s pokusy o její opylování, naprostá většiná ledebourií jde opylit velmi snadno, u této je výsledek mnoha snah pouze 2 plody a nakonec kdoví, jestli to byla zásluha nás pěstitelů nebo nějakého pozdně letního hmyzu. Každopádně radost a šance získat potomstvo. Tato L. kirkii by neměla na rozdíl od svých jihoafrických sestřiček odnožovat.

Pěstování je východoafrické – moje cibulovina pochází ze Specksovy pěstírny a její domovina je Tanzánie, provincie Iringa. To znamená určitá specifika, pozdější buzení do vegetace a obliba vyšších teplot. Také raději opatrnější suché ale zároveň teplejší zimování. Víc doporučit neumím, protože nevím.

Na závěr jenom jednu zajímavost, kterou jsem našel na internetu. Druhové jméno „kirkii“, které je poměrně časté u dalších sukulentních i tropických rostlin z východní a střední Afriky, je po jedné historické osobě spojené s botanikou a touto oblastí. Sir John Kirk (1832-1922) byl zajímavou postavou anglické koloniální historie, byl současníkem a dokonce i souputníkem cestovatele Livingstona (zúčastnil se jeho 2. africké výpravy jako lékař a přírodovědec). V dalších letech pracoval v různých funkcích jako koloniální úředník a nejvíce se zapsal jako bristský konzul na ostrově Zanzibar. J.

Fotografie 2 - Předchozí Ledebouria kirkii

s.-kirkii-2s.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tohle může a nemusí být L. kirkii

(Martin Kubík, 19. 5. 2015 9:40)

Postavit popis rostliny na skvrnitosti listů - nebo její absenci jest myslím- nesmyslem.

Ledebourky rostou na tak obrovském areálu, že by potom každá lokalita mohla mít svůj druh. Většina L. kirkii - nebo údajných - má na fotkách skvrnitý list, štíhlý a dlouhý, ale to se samozřejmě může více méně lišit.

Rozhodně bych tedy neuváděl jako "stará známá", protože není známá vůbec a kdoví co bylo pod tím názvem původně popsáno.

Další slova jako "velká" jsou také zavádějící - velkou růžici udělá i L.socialis když dva listy 15cm roztáhneme do stran - dostaneme tu " velkou" 30cm, že ?
A fotka uschlého květenství určování také nepřidá...

A "než se v tom příliš babrat" tak se raději nebabrejte vůbec.

Re: Tohle může a nemusí být L. kirkii

(Jirka, 19. 5. 2015 15:08)

Po posledním komentáři si připadám jako ve škole před tabulí. Přísný pan profesor + nezdárný žák = rozbor každého nevhodného slova, slovního spojení, stejně jako samostatné žákovy myšlenky či názoru.
Píšu proto abych propagoval, jednou lépe, jednou hůře. Nebráním se kritice spojenou s nějakou radou či doporučením, smysl tohoto komentáře mi však uniká. Přesto zdravím autora komentáře a jsem aspoň rád, že zřejmě také pěstuje africké cibuloviny.

Cibule

(Jirka, 18. 9. 2012 9:02)

Díky za nečekaný komentář!! Myslím si, že Led. kirkii není zcela typická představitelka zimních cibulí, byť určitá problémovost - nepředvídatelnost jejího růstu tu opravdu je, hlavně u těch východoafrických forem. Bude to chtít více prozkoumat období dešťů v těchto regionech a přizpůsobit se tomuto režimu. Vypadá to na dvě období růstu v jedné sezóně, první na jaře a druhá na podzim. Přes zimu i plné léto odpočinek. Ale je to zatím odhad, nutno ověřit. Ještě jednou dík, potěšil jste mě...Jirka

Cibule

(Petr, 17. 9. 2012 19:37)

Tak tuhle cibulovinu (přesněji dva kusy) jsem zakoupil v květnu v pěstírně u Speckse. Byla v čisté pemze a bez kořenů. Přesadil jsem jí do svého substrátu a zaléval. Jedna neochotně pustila kořínek a druhá nic. Tak jsem se zálivkou přestal a kytky dal pod parapet, s podezřením, že se jedná o další cibulovinu se zimním růstem. Začátkem září jsem obě opět zalil a velmi rychle pustily nové kořínky. Teď čekám, až začnou rašit listy. Snad obě přežijí zimu. Cibulovin se zimním růstem mám ve skleníku více, a je to příjemné zpestření období, kdy ostatní kytky spí.