Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ledebouria hypoxidioides

25. 12. 2007

Ledebouria hypoxidioides (Schönland) Jessop


Obrazek

 

  

Fotografie 1:

1.+ 2. Ledebouria hypoxidioides, Settlers Hills, RSA

3. Květenství (Inflorescence)

4. Květ (Flower)

........................................................


Vánoční počasí je letos bez sněhu i slunce a snad ještě inverznější než to předvánoční. Sem tam nějaká aloe ve skleníku už to nevydrží čekat a vykvete bledým nevýrazným květenstvím, ale další jak aloe tak i zimní cibuloviny drží své květní puky zakonzervované a neotevřené. Proto nezbývá, než útočit na přátele, aby poslali své slíbené články (o vánocích by už mohli najít nějakou chvilku a něco napsat), čekat na slunečnější dny a také vzpomínat na povedené léto. Tedy aspoň na ty povedenější události z pěstování. K článkům do werbáře in memoriam se nějak nemůžu odhodlat, i když materiálu na ně bych měl i z letošní sezóny dost.

Před chvílí jsem procházel uličkou kolem zatáhlých ledebourií a kontroloval těch pár stálezelených. A vzal jsem do ruky květináček s jednou velmi pěknou, CHLUPATOU (!) ledebourií a říkal jsem jí - o tobě už jsem chtěl dávno psát. Ale když ty jsi se nechtěla pustit do květu. A ona na to: jednak jsem vzácná a možná chci něco lepšího než ty mi dáváš a když ti tak jde o kvetení, vždyť kvetla má flekatá sestřička! Tak jdi nahoru, sedni k počítači a začni psát.

Je to už skoro dva roky, co se šťastnou náhodou ke mně dostala skupina chlupatých ledebourií, o kterých jsem do té doby slyšel jen z doslechu. Šlo o 5 seschlých cibulek Ledebouria hypoxidioides a 3 ještě seschlejší Led. hypoxidioides var. maculata. Byly klasicky bez kořenů a zbytky plstnatých listů nechávaly jen tušit, o jakou krásu jde. První rok pěstování byl tedy hlavně o tom cibulky zakořenit a udržet. Bohužel dvě „maculaty“ ze 3 to neustály, a to jsem se nějak snažil. Přes zimu se ukázalo, že jsou „hypoxidioidesky“ stálezelené, nepotřebují velkou zálivku, jen veleopatrnou a udržovací, a spíš si řeší potřebu vody přesouváním ze starších, sesychajících se lístků do mladších a perspektivních. Zvlášť okolo té poslední maculaty jsem chodil úplně po špičkách. Přes druhou sezónu jsem se pustil už do odvážnějšího zalévání a přihnojování téměř čisté pemzy. Kytky byly dost na slunci, což jim nečinilo nějaké viditelné problémy a listů v chlupatých růžicích rychle přibývalo. Všechny ledebourie okolo už dávno vesele kvetly, jen tihle chlupáči nic. Nakonec jsem přemluvil ke květu tu vzácnější a poslední maculatu. Byla to velká sláva, jak květenství tak opylování, které skončilo celými 5 semeny. Hned s nimi do výsevního substrátu, vyklíčily celé 4, které zatím do těchto dnů drží a rostou (a to jsem je Jirkovi stačila neopatrností vysypat a zase rychle zasadit, aby nic nepoznal – měly už třícentimetrové kořínky – pozn.R.). Tím by se kolonie obou variet srovnaly 5:5.

Teď něco obecnějšího. Ledebouria hypoxidioides, patřící původně do rodu Scilla, není žádnou novinkou, bohužel je v přírodě i v kultivaci poměrně vzácná. V přírodě roste jen na několika lokalitách v okolí města Grahamstown ve východním Kapsku. Varieta maculata je známa jen z typové lokality. Jsou to spíše menší ledebourie se vztyčenější listovou růžicí. Jejich největší ozdobou je ona jemná ale hustá a krátká „srst“ na obou stranách listů. Základní varieta má dokonce tyto krátké chloupky až brvy i na okrajích listů, navíc lze pozorovat v jednolitě zelené ploše listu tmavší podélné proužky. Varieta maculata je osrstěná jemněji, má však více červenofialových tónů na spodní straně listů u cibulky a hlavně na horní straně listů jsou velmi dekorativní tečky až flíčky téže fialové barvy. Květenství bylo typické pro ledebourie, plné zvonečků s ohrnutými konečky květních lístků, potvrdila se samosprašnost.

Příští sezónu všechny „hypoxidioidesky“, jednobarevné i flekaté, přesadím do větších a hlubších květináčků a zkusím pro ně najít stíněnější stanoviště. Začínám totiž tušit, že by měly a mohly být stínomilnější a pak možná i silnější pro případné kvetení. Pravděpodobně dospělé rostliny by měly být větší a robustnější, než ty moje. Obě variety si zaslouží, aby obstály nejen v naší sbírce, ale postupně pronikly i do dalších. Jejich pro cibuloviny nezvyklá semišová ozdoba na listech je totiž nejen neobvyklá, ale hlavně vskutku lákavě roztomilá. J.


Summary:

Description end experiences with growing of south- African Ledebouria hypoxidioides from family Hyacinthaceae.


Fotografie 2:

Ledebouria hypoxidioides v.maculata, Hope Fountain, S of Grahamstown, RSA

1. Střed listové růžice (Centre of leaf 's rosette)

2. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)

3. Detail listu (Detail of leaf)

4. Listy (Leaves)

Obrazek

2.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář