Lachenalia viridiflora – drahokam mezi hyacinty
Lachenalia viridiflora W.F.Barker – drahokam mezi hyacinty
Fotografie 1:
1. Poupata L. viridiflora
2. Lachenalia viridiflora
3. Květy
.....................................................
Zase máme období časového nestíhání způsobené zazimováním naší sbírky. Každý rok je těch rostlin k nutnému uložení někde ve skleníku, sklepě nebo i na oknech našeho domečku víc a víc. Další skleník se nám stavět nechce, nezbývá než omezit příliv nových kytek, přece jen nejsme botanická zahrada nebo komerční zahradnictví s většími prostorovými možnostmi. Proto jsme pár článků nenapsali, i když se zájemci z řad sukulentů a cibulovin dychtivě hlásili a několik témat zůstalo jen na půl cesty. Nejsme totiž ani spisovatelé nebo propagátoři na plný úvazek. Občas nás ale přesto nějaká událost ve skleníku vyburcuje a pak prostě článeček napsat musíme.
Mezi letošním nejranějšími lachenáliemi, které jsem před měsícem všechny vzorně přesadil, mi nyní poprvé nakvétá jeden druh, který považuji za velký skvost mezi jihoafrickými hyacinty. Dřív nebo později se s ním v literatuře, na webu nebo dokonce v reále setká každý pěstitel zimních cibulovin. Je jím Lachenalia viridiflora, v přírodě kriticky ohrožený taxon. Naštěstí vzhledem k jeho atraktivitě i snadnosti pěstování je intenzivně množen a nyní jsou často nabízeny jak semena, tak cibulky. Mám tento druh z několika zdrojů, většinou se nějaký kamarád „utrhne“ , objedná pytlík semen z jihoafrické pěstírny a pak rozdává nadbytečné semenáčky. Květináč, který mi letos nakvetl, pochází od Petra Pavelky.
V přírodě se L. viridiflora vyskytuje na vyjímečně malém areálu, v podstatě jsou známy pouze tři lokality výskytu, které jsou navíc ohrožené výstavbou. Jde o lokality okolí mysu sv. Heleny na samotném pobřeží Atlantského oceánu, na soukromých pozemcích, čili farmách. Mezi koloniemi jsou určité malé rozdíly v barvě květů v otečkování listů. Na samotných listech nic tak vyjímečného není, jinak je tomu však v případě květů. L. viridiflora nakvétá jako jedna z prvních lachenálií a už její pučící květní stvol dává znát, že půjde o neobvyklou záležitost. Když jsem to před 14 dny v jednom květináčku zaregistroval, byl to téměř šok, myslel jsem si, že mi mezi listy zmíněné lachenálie sedí nějaký lesklý, modrozelený hmyz. Teď o víkendu už se květenství ukázalo v plné kráse a je opravdu zážiteček. Tvarově je to jeden z typických lachenaliových úzkých trubkovitých květů, ale barevně opravdu naprostý šperk. Laicky bych řekl asi lesklá modrozelená, literatura tvrdošíjně opakuje tyrkysová až hlubinná modř. Každopádně barva nevídaná, málo obvyklá a hlavně i v našich podmínkách dostatečně probarvená. Někdy totiž i atraktivní barvičky lachenálií a dalších jihoafričanek jsou u nás ve sklenících takové vyblinkané, čili nevýrazné. Viridiflorka si naštěstí ponechává svoji vyjímečnou barvu a jak řekla Radka, je barva přímo jedovatá. Snad se díky sobotnímu sluníčku o této barvě přesvědčíte na našich fotkách.
Pěstebně je to zcela bezproblémová lachenálie bez jakýchkoliv specialit. Myslím, že jsem už o pěstování lachenálií napsal dost. Tak snad jen poznámku ke klimatickým podmínkám L. viridiflora v její domovině – jde o žulové výchozy a kapsy plné výživného kyselého humusu na plném slunci. Silně odnožuje do trsů a lze jej tedy množit bočními cibulkami, semeny i listovými řízky. J.
Fotografie 2 - Lachenalia viridiflora