ZEL(e)NÉ LISTY

Gladiolus viridiflorus G. J. Lewis (1972)- mečík z Namaqualandu

Do tohoto článku se mi upřímně moc nechtělo, nemám totiž zrovna moc rád „bezzásluhová“ témata (něco jako – včera jsem si pořídil a dnes mi to vykvetlo, podívejte, jakej jsem šikovnej). No ale byl jsem opakovaně vyzván, abych o tomto africkém mečíku něco napsal a taky, jak jsem zjistil, to bude první gladiol na našem webu.

Gladiolů neboli česky mečíků jsou stovky druhů, snad i tři stovky a k tomu spousta kříženců a kultivarů. Ten dnešní se k mně dostal asi před 2,5 měsíci jako dar přítele Zdeňka a byl to v duchu naší mnohaleté tradice český přírůstek z belgické burzy. Dva větší květináče se zelenými výhony putovaly ještě na chvíli do našeho fóliovníku a před měsícem do skleníku. Ta bezzásluhovost spočívala v tom, že obě darované rostliny synchronně a nečekaně vykvetly velmi pohlednými kvítky, na čemž měl pochopitelně zásluhy předchozí pěstitel.

Začal jsem si k této rostlině hledat informace, nejdříve na netu (tam zklamala i přechytřelá AI) a posléze i v naší cibulové knihovně. Rod Gladiolus je rozšířený od Jižní Afriky (kde roste nejvíce druhů) a Madagaskaru přes tropickou Afriku do Mediteránu a až do Asie. Dva druhy rostou dokonce i u nás. Dnešní Gladiolus viridiflorus (asi netřeba překládat) má růst hlavně v Namaqualandu a kousek na jih až po Clanwilliam. Jeho biotopem jsou svahy pískovcových pohoří, kde nebývá snadné jej odhalit, pro jeho nenápadnost a zapojení do okolní vegetace. Přesto není klasifikován jako ohrožený druh.

Je to tedy kosatcovitá hlízovina z oblastí zimních dešťů, čili přes léto zatahuje a na podzim vyhání nové listy a někdy (například nyní u mne) vykvétá. Listy v počtu 3 až 4 jsou úzce mečovité, až 50cm dlouhé, mírně zakroucené a na bázi mající pohledné fialové a bílé skvrny (viz foto). Postupně se otevírají excelentně pohledné květy, které mají silně vonět – nemohu potvrdit, bojoval jsem s chřipkou a čich se mi ještě nevrátil. Popisovat stavbu květu nebudu, fotografie ukáže víc a lépe.

Ohledně pěstování nemám žádné zkušenosti, pouze tuším, že jsou vhodné hlubší květníky s propustným substrátem, po zatažení na jaře nechat v naprostém suchu a se zálivkou počkat až na konec prázdnin.

J.