Jdi na obsah Jdi na menu
 


Galanthus nivalis aneb když jeden druhému „fušuje“ do řemesla

16. 3. 2014

 

Galanthus nivalis L. aneb když jeden druhému „fušuje“ do řemesla

g.-nivalis-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. Galanthus nivalis, V od Srbska, údolí Bubovického potoka

2. Pro porovnání květ jihoafrické albuky

3. Květ G. nivalis

4. Plnokvětá sněženka, J od Mladotic, údolí řeky Střely

.......................................................................................................................

Již třetí měsíc se vždy o víkendu Jirky ptám, o čem chce psát. Když začne přemýšlet a vzpomínat, která ze sukulentních rostlin by se mu hodila, kontruji otázkou, proč nenapíše o některé z cibulovin, které mu celou zimu ve skleníku zarputile kvetou a ještě o nich nepsal. „O cibulích ne“ zní jednoznačná kategorická odpověď. Když se vyptávám, proč ne, začne mlžit a vždy to nějak „zakecá“. Možná je to způsobeno na podzim dopsanou fotoknihou s přehledem všech oblíbených cibulovin, které pěstuje a pěstovat v budoucnu chce. Zkrátka se na chvíli cibulí přesytil a musí si dát na chvíli oddech. Podobně to tak měl v předešlém roce s aloemi, tehdy tvrdil, že je „přealoeováno“ - vyšlo několik knih o tomto rodu. Tehdy zase chrlil na stránkách ZL jednu cibuli za druhou. Jak sami vidíte, letos předvádí zase právě aloe, tak snad se to nakonec nějakou tou bombovou cibulovinou prolomí a jeho nechuť se zlomí. Abych se do toho ještě více nezamotala, přejdu k dnešnímu námětu a jeho vysvětlení.

V žádném případě nechci Jirkovi „fušovat“ do řemesla, proto mu jeho milované cibulky (s výjimkou rostlinek rodu Bulbine, na které si v naší sbírce činím spolunárok) pouze fotím a tajně obdivuji. Jistě víte, že mojí další velkou vášní je pozorování naší české přírody, neživé i živé, do které také patří jistý počet ne- li čistě sukulentních (těch je skutečně jen pár), tak alespoň nějakým způsobem xerofytních rostlin, vyhledávajících písečné přesypy, písčiny a stepní stráně. O těch nesukulentních bych v budoucnu chtěla psát jinde, ty sukulentní jsem vám již z malé části představila. Asi pro vás nebude novinkou, že i u nás najdete divoké cibulovinky a i ty by si místo na našich stránkách určitě zasloužily. V psaní o nich se chceme s Jirkou dělit, podle toho, jak k psaní o nich dostaneme chuť. Já jsem si pro dnešek vybrala známou a v těchto dnech aktuální sněženku podsněžník.

Galanthus nivalis z čeledi Amaryllidaceae se nedá jednoznačně zařadit mezi xerofyty, zásobní orgán v podobě nevelké cibule s tmavě hnědou slupkou (a obsahem jedovatých alkaloidů) však má, takže rostlina by si asi se suchem také dokázala nějakou dobu poradit. Raději však vyhledává místa v převážně listnatých lesích podél větších i menších vodních toků. Vyhovují jí humózní půdy s pokrývkou ze spadaného listí pro udržení vlhkosti. Roste zde v malých i rozměrných trsech, které v době květu vypadají impozantně. Sivozelené listy s jemným smazatelným ojíněním nemají v době květu konečnou délku, po odkvětu ojínění ztrácejí a prodlužují se. Nící (dolů sklopené) květy bílé barvy vám svou stavbou mohou zdánlivě připomenout na stránkách ZL známější jihoafrický rod Albuca z čeledi Hyacinthaceae, liší se však postavením semeníku – u sněženek je to pod okvětními lístky (proto jej vidíme), u albuk je ukryt uvnitř okvětních lístků. Květy se objevují jednotlivě na tenkém stvolu s jedním listenem v horní části, tři vnější okvětní lístky jsou delší a více odstávají, vnitřní přilehlejší jsou kratší a na spodním okraji zelenavé. V údolí řeky Střely u Mladotic jsem našla jednu dokvétající rostlinu s větším počtem vnějších i vnitřních okvětních lístků, což je asi nějaká plnokvětá forma, uniklá z okolních zahrádek.

Myslím si, že na všech místech, kde jsem rostlinu pozorovala (upozorňuji, že jsem G. nivalis až na letošek nikdy záměrně nehledala), není tento druh původní, vždy to bylo na dosah civilizaci. Pak se těžko dohledává, zda rostliny v zahrádkách jsou přenesené z přírody v blízkém okolí, či nakoupené v zahradnictví či darované někým známým. Původní stanoviště si tedy v případě potřeby musíte „vyšpiónit“ sami, já vám nabízím jen místa s pravděpodobně nepůvodním původem u Litic, Lhoty u Dobřan a středočeského Srbska, kde jsou zahrádky vždy na dohled. Přesto mají tyto cibulovinky, vykukující ze spadaného listí a často už i z únorového sněhu (odtud latinské i české druhové jméno) neobyčejný půvab.

Musím dodat, že druh Galanthus nivalis, vyskytující se nejen u nás, ale i v celé střední, jižní a jihovýchodní Evropě, najdete v druhé příloze mezinárodní úmluvy o ochraně přírody (CITES) a u nás je zařazen do Červené knihy, je tedy chráněn zákonem. Zatoužíte- li jej vlastnit, kupte si jej v obchodě, nebo si řekněte nějakému zahrádkáři. Jen u nás na vsi při cestě z autobusu domů (cca 300 m) zahlédnete G. nivalis asi na pěti předzahrádkách v bohatých trsech, kde by jistě pár jedinců nikomu nechybělo. Jen si o ně slušně říci. R.

Fotografie 2:

1. Galanthus nivalis, V od Srbska

2. Trsy G. nivalis, u silnice do Litic

3. Porosty G. nivalis, SV od Plzně - Lhoty, údolí řeky Radbuzy

g.-nivalis-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář