ZEL(e)NÉ LISTY

Dipcadi biflorum Ghazanfar (1996)

Tak je to tady – končím s mou cibulovou „stávkou“ a vracím se ke své oblíbené skupině geofytů. Pochopil jsem, že nic se nemá přehánět, ale ani ignorovat. Cibuloviny prostě ve sbírce mám a když mi nějaká připadne zajímavá, tak o ní napíšu. Dnes to bude o miniatuře, která se ke mně dostala nedávno jako dárek z cest (děkuji Z.).

V posledních letech se začalo víc jezdit do Ománu, i když úplně aktuálně to není zrovna nejklidnější destinace. Ale dokud to šlo, tak se jezdilo - za exotikou, za koupáním i za místní flórou. Mnoho kamarádů se do Ománu podívalo, přivezli spoustu krásných fotek a všichni doporučovali. Na jejich fotkách byly nádherné místní urostlé sukulenty a xerofytní dřeviny, k tomu i pár vzácných miniatur. Na žádné jsem ale neviděl žádnou cibulovinu. Ale ejhle – najednou jsem držel v ruce pytlík se čtyřmi pidicibulkami a lokalitou.

No nechci to natahovat – dvě cibulky to nedaly, dvě ano a dokonce na jedné dozrál i plod. Výsev se povedl a mám pár semenáčků ve stádiu „obilí“. Když jsem potom získal i několik fotek dospělých rostlin z oné lokality, pokusil jsem se o určení a výjimečně se mi zadařilo. Hyacintík, rod Dipcadi, jedno ze tří místních druhů a sice Dipcadi biflorum. Jméno „dvojkvěté“ je proto, že na rozdíl od druhých dvou dipcadi má mít většinově pouze dva květy (mladé cibulky jen jeden, a staré vyjímečně tři).

Tento druh byl popsán relativně nedávno a jak bylo následně zjištěno, vyskytuje se nejen s centrálním Ománu, ale i na severu Spojených arabských emirátů a zavlečeně i na ostrově Sokotra. Je to miniaturka, cibulky 1-3cm a pár úzkých, žlábkovitých a zakroucených listů, rostoucích spíše přízemně. Ony duo-květy jsou na kraťoučkém stonku, jsou „dipkadovité“, zelenožluté a míří nahoru. Rostlina by měla být samosprašná a pro lidi i zvířata toxická. Zřejmě také i nenápadná a krátkovegetační (roste a kvete krátce po deštích), čímž se tak trochu vysvětluje, proč ji neviděli a nefotili i další sukulentářští cestovatelé.

J.