ZEL(e)NÉ LISTY

Bulbine bruynsii S. A. Hammer (1998)

Venku je až na 1, maximálně 2 dny v týdnu inverze (teď jsem ji chtěla k něčemu přirovnat, ale to přirovnání mi chybí- možná by se dalo generalizovat, že když inverze, tak jako v Plzni) a já marně chodím obden do skleníku kontrolovat několik týdnů nasazené květenství Bulbine bruynsii, jestli se už konečně otevřelo. Bohužel však nestačí, aby se otevřelo květenství jen na jedné rostlině, u většiny bulbin se musejí sejít alespoň dvě, protože zde nefunguje samosprášení. A to je jeden z hendikepů, omezujících úspěšné generativní množení bulbin. Další překážkou je úspěšné dopěstování semenáčků do dospělého věku, což mohu potvrdit po výsevu několika málo semen z loňského roku. Bída s bídou.

Proč o potomstvo tolik stojím? Bulbine bruynsii je totiž takovou krásnou raritou, o kterou nikdo, kdo má rád tyto rostlinky z čeledi Asphodelaceae, nechce přijít. Pokud si pár rostlinek vypěstujete z docela draze nakoupených semínek a pak se třesete každý podzim, jestli po zatažení během našeho léta znovu vyraší nové listy, či jestli rostliny přežijí přesazení, další potomstvo vám zaručí, že vám tento druh zůstane ve sbírce.

Bulbine bruynsii (pojmenovaná podle mezi sukulentáři dobře známého botanika Petera Bruynse) pochází z malé oblasti v jihoafrické provincii Severní Kapsko. Populace každého druhu, který se vyskytuje jen na velmi omezeném území, je pochopitelně v přírodě velmi zranitelná, pokud se tedy v minulosti dostala do kultury, musíme si vážit každé rostlinky, každého semínka. V krátké době vegetace při přísunu srážek z podzemního kaudexíku vyrostou dva kratší listy dost podivného vzhledu- povrch je pokrytý řadou horizontálních i vertikálních vrásek, částečně propouštějících světlo a je zbarvený do různých odstínů zelené a hnědočervené barvy. V mizerných světelných podmínkách našeho podzimu a zimy jsou listy nejhezčí na začátku růstové sezóny, pak se různě nehezky kroutí a vytahují. Jak jsem již psala, květenství se začne vyvíjet kolem našich Vánoc a protože k otevření květů potřebuje teplo ve skleníku, trvá docela dlouho, než vykvete a celé odkvete. Květy mají žlutou barvu oproti většině dalších druhů tmavšího odstínu a na květním stvolu jich není mnoho.

Jak ukazují fotografie, musí být velký zážitek najít listy B. bruynsii mezi bílými kamínky křemene na jihu Namaqualandu, ale protože je to jen na krátké období jihoafrické zimy (červen až srpen), nepoštěstí se to každému. Nám se na podobných místech před několika lety povedlo pozorovat jiné neméně zajímavé rostliny z různých čeledí. Vzpomínáme na to doteď, ale obávám se, že už by to dnes kvůli zpřísněné ochraně jihoafrické přírody nešlo opakovat. R.