Jdi na obsah Jdi na menu
 


Belamcanda chinensis aneb jak vyzrát na bolení v krku

16. 8. 2009

Belamcanda chinensis Linné aneb jak vyzrát na bolení v krku

 

Obrazek


  

Fotografie 1:

1. Listy (The leaves)

2. B.chinensis na začátku sezóny (B.chinensis in the start of the growing seassion)

............................................................................................................................


Nevím, nevím, kam tuto rostlinu z čeledi Iridaceae při představování na ZL zařadím. Je to cibulovina a ještě k tomu s troškou štěstí mrazuvzdorná, navíc je to také rostlina léčivá, tedy pokud to s její konzumací nepřeženete… Ale nakonec na zařazení nezáleží, pojďme si raději o ní něco více povědět.

Při loňské návštěvě u Jindry Berana jsme na jeho zahradě obdivovali krásný květ jakési cibuloviny s mečovitými listy. Jindra neváhal a hned nám strčil jeden květináč s touto rostlinou do ruky, že prý až budeme mít v zimě angínu, ať si na tuhle rostlinu vzpomeneme a rozžvýkáme kousek jejího listu. Říká se jí totiž hezky česky „angínovník“ a ten, kdo jí toto legrační jméno dával, asi dobře věděl, proč tak činí. Vyzkoušet jsme ji nakonec nemohli, protože rostlina nám na podzim zežloutla a ztratila se před očima. Myslela jsem si, že už je po ní, ale po prozkoumání obsahu květináče jsem našla dužnaté oddenky, tak typické třeba pro kosatce. Došlo mi, že rostlina neodešla, jen se uchýlila k zaslouženému odpočinku. Zdánlivě prázdné květináče putovaly do skleníku na nejchladnější místo u dveří, kde přes zimu kořeny tu a tam dostaly trochu vody. Tak to vypadá, když dostanete rostlinu a nic si o ní nezjistíte, zkrátka nevěděla jsem přesně, co s ní mám dělat, aby mi zimu ve zdraví přežila.

Zima už byla dávno pryč, dokonce už hezky hřálo jarní sluníčko a květináče stále zely prázdnotou. Pomyslela jsem si, že jsem to asi pěkně zbabrala a už jsem nedoufala, že rostlinu opět uvidím. Nakonec si však dala říct, objevily se první zelené listové pupeny, koncem jara už z nich byly statné zploštělé vějíře zelených listů a mezi nimi se zanedlouho začaly objevovat i první květní lodyhy. Bylo mi jasné, že tato zajímavá rostlina mě neopustí, že mi dá šanci něco si o ní zjistit.

Belamcanda chinensis pochází z východní Asie, kde roste v Číně, Indii, Vietnamu, Japonsku a na Filipínách. Obsahuje spoustu zajímavých látek (glykosidy, flavonoidy, třísloviny, silice, saponiny a nějaké alkaloidy – alespoň to tvrdí zdroje na internetu). Používá se buď oddenek ve formě odvaru na poruchy žláz s vnitřní sekrecí, při revmatismu, při nadýmání, zácpě a chorobách močových cest, nebo čerstvý list (žvýká se max. půl minuty 5 – 6 x denně a určitě ne dlouhodobě, protože jinak působí toxicky a při nadměrném užívání mohou otéct dýchací cesty) proti zahlenění a při příznacích angíny. Přestože je mrazuvzdorná (údajně snese až – 20°), naše zima jí příliš nesvědčí, protože jí podobně jako dalším cibulovým a sukulentním rostlinám dělá problém kombinace chladu a vlhka. Řešením je pěstovat rostlinu v květináči a na zimu ji přenést někam na chladnější, ale přitom chráněné místo, nebo ji mít v bytě a držet ji při vegetaci celou zimu (přeci jen angíny přicházejí hlavně s nástupem chladnějšího počasí). Pokud si však rostlina neodpočine (suché období je pro ni přirozený odpočinek v zataženém stavu), příští rok kvete málo či vůbec, tudíž se nedočkáte významného prostředku pro rozmnožování – tobolek, plných velkých, černých, lesklých semen.

Já jsem se jich vloni dočkala, protože jsem dostala rostlinu nakvetlou a pod vlivem podzimní paniky při žloutnutí rostliny jsem provedla zimní výsev. Klíčení si dalo načas, ale nakonec se zadařilo – sami vidíte výsledek na poslední fotografii. Pokud se semen nedočkáte, nesmutněte, dužnaté oddenky se dají nadělit (opět vzpomeňte na známé kosatce) a tím vznikne několik dalších rostlin.

Obě naše rostliny pilně kvetly nádhernými, žlutooranžovými květy s oranžovočervenými tečkami celý začátek léta a nyní lodyhy nesou několik rozměrných, zatím nezralých tobolek. Letos už určitě nebudu plašit, až začnou listy žloutnout a zavadat, budu vědět, že si rostlina pomalu a přirozeně upadá do spánku a nemá cenu ji držet vzhůru. Na případné zdravotní potíže nechám v růstu nějaký ze semenáčů a slibuju, že jeho listy budu užívat opatrně a s mírou, aby rostlina zbytečně netrpěla. R.


Summary:

Description and experiences with growing of Belamcanda chinensis from family Iridaceae.


Fotografie 2:

1. Květ (The flower)

2. Tobolky (The capsules)

3. Semenáče (The seedlings)

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Slibuji, že se polepším

(Komentář č 2 od JGr, 16. 8. 2009 21:41)

Až zase budu příště neco komentovat, tak si to po sobě přečtu vícekrát. Za překlepy a pravopisné chyby v minulém komentáři se stydím, protože toto okénko není Word, aby my překlepy potrhnul červenou vlnovkou. Omlouvám se všem, kteří to po mě četli! JGr

Opravdu hezká letnička

(JGr, 16. 8. 2009 21:37)

Opwět jsem neddočkavě prohlížel každý večer, až se něco nového objěví na ZELNÝCH LISTECH. Anginovník jsem pěstoval hodně dlouhou, poprvé když se zacinkalo klíčema na Václavském náměstí v Praze. Přezimování venku bylo mínsové (kombinace vlahka a chladu = úhyn), přezimování pod parapetem se zataženými adventivními pupeny na vrcholech svazků mírně ztlustlých kořenů a při opravnu nepatrné zálivkce bylo úspěšné jen 2 zimy a výsledek nic moc.
Vzhledem k rychlému vývoji od výsevu po květy a semena tuto kytku považuji (navzdory všem zahradníkům a botaikům) jako hezkou letničku, která se kdysi líbila i dítkám školou povinným, které ji pěstovaly v mách hodinách pracdovních činností. Léčivé účinky nebagetlizuji, vyztoušel jsem si žvýkání listů při slabších infekcích v oblasti hrtanu.
Pozdravuje honza Gratias, Rce n.L.