ZEL(e)NÉ LISTY

Androcymbium dregei C.Presl aneb když kvete obilí

Fotografie 1 - Androcymbium (Colchicum) dregei

..........................................................................................

Mám pro vás hádanku: má to jméno jako orchidej, vypadá to jako tráva, má to zelený kvítek obrácený k nebi,  patří to mezi ocúny a je to z polopouště jižní Afriky. Co je to? Inu, stejně jako je zamotaná otázka této hádanky, stejně zamotaná je i odpověď  na ní. Začalo to před týdnem, kdy jsem při zalévání jednoho neslaného nemastného plata s tříletými výsevy cibulovin radostně zvolal: Hurá, kvete mi obilí!!! Když ale opadl ten největší adrenalin a utichl můj hlasitý jásot pěstitele nad novou kvetoucí cibulovinou, předvedl jsem Radce i vyjímečně přítomnému Chróstalovi onu vzácnou krásu a uviděl jsem upřímný děs v jejich očích – co to proboha má být za zázrak?

Tak abych to vzal nějak popořádku, nejde nám přece o hádanky a jejich luštění, ale o představení nového druhu, nového rodu a dokonce nové čeledi na Zelných listech. Zatím na ZL nevyužitá čeleď Colchicaceae, čili ocúnovité, je na zajímavé cibuloviny poměrně bohatá. Je široce rozpřažená  v různých částech světa i různých klimatických oblastech. Jenom v samotném Kapsku, ráji cibulovin, rostou tyto rody – Androcymbium, Baeometra, Neodregea, Onixotis, Ornithoglossum a Wurmbea, z ostatních částí světa jsem vybral například pěstovanější Colchicum, Bulbocodium, Burchardia, Gloriosa, Littonia, Merendera, Sandersonia a jsou i další, méně známé. Ani této skupině cibulovin se nevyhnuly taxonomickézásahy posledních let (mistr Manning a spol.) a tak například rod Littonia je spojen s Gloriosa a rod Androcymbium je vnořen do rodu Colchicum (ocún). Protože jsou tyto změny nedávného data (2007) a navíc z hlediska praktické přehlednosti – rod Colchicum podle nového má až 150 druhů, kdežto rod Androcymbium měl kolem 40-50 druhů, je stále více používané staré jméno. Přesto pro pořádek uvádím dnes platné jméno Colchicum dregei (C.Presl) J.C.Manning & Vinnersten.

Poznámka na okraj – všimněte si onoho jména původního popisu – C. Presl. Je to Carl Presl, neboli po našem Karel Bořivoj Presl (1794-1852), lékař a botanik, profesor na Karlově universitě. Se svým bratrem Janem Svatoplukem Preslem (1791-1849) byli velkými postavami české botaniky 19. století. Mezi jejich nezapomenutelné přínosy vědě i národu patří např. autorství spousty českých botanických jmen, z nichž pochopitelně část zapadla, ale velká část se používá dodnes. Pro nás je zajímavější profesor K.B.Presl, který byl ve své době chrlič určovacích a pojmenovávacích popisů nových druhů rostlin, překvapivě leckdy z hodně exotických dálav. Přídavek „C.Presl“ je dnes v IPNI u více než 6000 taxonů. Přestože sám byl nejdále od Čech na botanické výpravě na Sicílii, popisoval rostliny z Jižní Ameriky (které mu posílal přítel Tadeáš Haenke), rostliny od Hugha Cuminga (Chile, Mexico, jižní Pacific) a zřejmě měl nějakého dodavatele i na jihoafrické rosltiny, neboť jeho jméno opravdu patří i k Androcymbium dregei. Koho tato dvojice českých vědců bude zajímat více, dohledá spousty informací na českém internetu. Ještě na závěr, jméno Presl se vyskytuje přímo i ve jménech rostlin, viz druhové jméno „presliana“.

Zpět k rodu Androcymbium – má kolem 40 druhů, rostoucích ve Středomoří a v jižní Africe. V publikacích o Kapské flóře patří fotografie některých kvetoucích androcymbií k velkým ozdobám. Tyto druhy mají většinou široký pár listů a mezi nimi květenství velkých květů zajímavých barev i vzhledu. Pochopitelně, že jsou i další  (možná) méně atraktivní druhy, mezi něž patří například trávovitější A. striatum nebo A. dregei.  I já jsem v touze po něčem novém vysel stádečko semen rodu Androcymbium, které překvapivě  houfně klíčily. Když i druhým rokem vyrůstaly z květníků stále ty samé slabé neduživé, nic neslibující nitky travnatého vzhledu (čili obilí), moje nadšení rychle klesalo. Letos jsem je sice všechny přesadil do výživnějšího substrátu (a vyděsil se jejich minivelikostí) a už jen ze setrvačnosti dal do horního patra regálu a vydatněji zaléval. Proto ono překvapení a hurónský jásot nad prvním kvítkem prvního androcymbia v našem skleníku.

Samotné Androcymbium dregei je velmi křehká, malá a opravdu v podstatě trávovitá rostlinka – viz foto. Starší rostlinky mají krátký stonek 2-4cm, listy vzpřímené 4-10cm dlouhé, úzce kýlovité, vyrůstající střídavě na stonku. Z paždí nejvyšších listů pak vyrůstají 1-2 zelenavé květy obrácené vzhůru. A. dregei roste v domovině v oblasti od Namaqualandu až po Montagu v jižním Kapsku (zimní až částečně celoroční srážky). Má se vyskytovat na chráněnějších stanovištích ve skalních výchozech.  Zatím se v kultuře chová jako čistě zimní rostlina, ale zkusím ji minimálně prodloužit růstové období a zalévat ji co nejdéle i na jaře.Vzhledem ke své subtilnosti bude pohlednější v nějaké skupince, kde i malý počet květů na jednu rostlinu vytvoří úhledný záhonek plný optimistických světlezelených kvítků. Doufám, že i další moje květináčky obsahující obdobné druhy obilí a jmenovky s rodovým jménem Androcymbium mi v budoucnu přinesou stejnou extázi jako dnešní první A. dregei.

Tento článek je věnován všem těm statečným, kteří se také usilovně věnují výsevům nových druhů cibulovin. Vytrvejte, nevzdávejte svou péči,  jednou vám vykvetou!  J.

Summary:

Description and experiences with growing of Androcymbium dregei from family Colchicaceae.

Fotografie 2:

Androcymbium (Colchicum) dregei - květ (flower)