Albuca aff. tenuifolia aneb cibulka s krinolínou
Albuca aff. tenuifolia Baker 1872 aneb cibulka s krinolínou

Tak se po nějakém čase, věnovaném zazimování sbírky, vracím zpět ke psaní o našich kytkách. Témat se mi nastřádalo několik, i jsem si říkal, že bych s těmi cibulemi měl trochu brzdit, ale znáte to - dřevinka, gastérka i další musí dnes opět počkat – a rozhodnutí zase padlo na jihoafrickou dosud bezejmennou cibulku z rodu albuk.
Asi nejsem dalek od pravdy, že naše sbírka se letos dostala rozsahem i počtem exemplářů asi na vrchol a není kam dál stoupat, už se nám prostě nic nikam nevejde. Pozná se to právě na nedávném zimování, kdy rozvolněné květníky po zahradě, v různých přístřešcích a fóliovníku je třeba nastěhovat „do tepla“ - do skleníku, sklepa, a domu. Ale i to má své limity a myslím, že jsme jich právě dosáhli. Sníme sice o dalším skleníku, ale ten se stále nějak neklube a je třeba pracovat s tím, co máme.
S tím souvisí i výběr témat pro naše článečky, bude to čím dál méně o novinkách (co jsme si zase pořídili) ale spíš o těch kytkách, které s námi už nějaký čas jdou naším botanickým životem. Je mezi nimi spousta „no name“ a speciesek, ale právě na ně přišel ten správný čas a navíc nás oba to dohledávání pravděpodobných jmen strašně baví. Tak tedy zkusíme vyřešit jednu našich albukovských záhad.
Přišli jsme k ní při Velké moravské expedici v roce 2008, kdy jsme objížděli moravské sukulentní sbírky a byl to dar přítele Petra z Frýdku-Místku. Sice nám ji tehdy dával ještě jako Gethyllis sp. ale po prvním kvetení bylo jasné že jde o Albuca sp.. Byla k ní ještě lokalita Grootfontein JAR, měla pocházet z cest do Jihoafrické republiky z dob, kdy ještě bylo možné vozit botanický materiál bez nepříjemných následků. Dnes už je to o velkých problémech!
Začali jsme tedy dohledávat možné adepty pro správné jméno, pár znaků nám připadlo docela směrodatných a navíc jsme spoléhali na udanou lokalitu. V ní byl ale zakopaný africký pes, ono totiž označení Grootfontein znamená něco jako „velký pramen“ a těch je v Jižní Africe (nejen v JARu) celkem hodně. Vytipovali jsme dva nejpravděpodobnější – jeden v Západním Kapsku nad Kapským městem a druhý u Beaufort West. Pak začalo bádání podle fotek a v tom byly ještě větší zmatky a omyly než v těch lokalitách. Provedení květů a tvar listů vyhovoval u více druhů, ale stále chyběl jeden významný znak – tzv. suknička. Říkáme tak vláknitým a papírovým zbytkům po odeschlých listech cibulovin, který trvale vytváří pohledný kornoutek na vrcholu cibule.
Já jsem to nakonec po několika hodinách vzdal, ale vytrvalost Radky, která to přijala jako výzvu, přinesla nakonec ovoce v podobě jména Albuca tenuifolia, neboli „tenkolistá“. Ta už se shodovala ve všech znacích včetně oné sukničky. Poměrně zavádějící informace dávala AI (umělá inteligence), která vytrvale nabízela shodu s Albuca shawii, která ovšem vypadá zcela jinak a roste zcela jinde. U vytipované A. tenuifolia došlo i ke shodě v jedné lokalitě, uvedené na iNaturalist, byla to ta nad Kapským městem.
Na závěr mého pátracího článku ještě pár slov o pěstování. Jde o zimní záležitost, i když listy přes léto úplně nezatahuje. Ty jsou opravdu věrny svému druhovému jménu - totiž tenké a její květy jsou větší, bílé se zelenými a hnědožlutými znaky a otočené nahoru. Kvetou právě v těchto podzimních dnech a jdou se štěstím sprašovat. Kromě květů patří k jejím ozdobám zajímavá rozjuchaná suknička. V přírodě z ní díky povětrnostním vlivům zůstává jen mírně roztřepená vláknitá struktura, podobná vzhůru nohama obrácené osnově krinolíny (módy znalí čtenáři vědí, ostatní dohledají). Výsledkem tohoto článku bylo nejen pravděpodobné jméno, ale i následné přesazení a rozsazení trsu Albuca tenuifolia do samostatných květináčů.
J.

