ZEL(e)NÉ LISTY

The Aloe of Madagascar - Les Aloe de Madagascar: půl fejeton - půl recenze vánočního dárku

Ač trochu nerad, přece jen si musím přiznat, že se pomalu (a možná že už taky rychle) dostávám do věku, kdy se mi některé věci proměňují v malé rituály, nebo obřady. Teď jsou vánoce, které máme všichni spojené ze svých dětských let hlavně s dárky, i když časem pochopíme, že čas vánoční je úplně o něčem jiném. Všechny svoje dětské Štědré dny, co moje paměť sahá, mám spojené s knížkami. Vždycky tam nějaká byla a většinou jich byla celá hromádka. Byly samozřejmě postupně nejdřív úplně dětské, pak klukovské-  foglarovky, verneovky, májovky (pro ty, co hned neví – knihy Karla Maye) a pak už taky různé cestopisy a robinzonády. Četl jsem hodně a četl jsem všechno. To, co jsem nenašel pod stromečkem nebo v domácí knihovně, pro to jsem běhal do městské knihovny. Ale pak přišly jiné zájmy, puberta, muzika (však to znáte) a četl jsem míň a míň. A tak ty knížky pod stromečkem postupně ubývaly až vymizely. Ale ty krásné chvíle nad novou knihou právě o vánocích mi chyběly, i když mi pár let trvalo, než jsem na to přišel. Umět si radost trochu načasovat, připravit si překvapení a pak se na něj nějakou dobu těšit. A pak se dočkat…Prostě, když dospělý člověk něco chce, tak si to koupí a užije si to hned. Ale to odložené užívání dárků spojené s vánočním klidem a pohodou je pro mě návratem do dětství.

Za poslední léta vlastně kupuji už jenom knížky o sukulentních kytkách, cibulovinách, cestopisy, průvodce, mapy, atlasy a další tiskoviny spojené s mým koníčkem. Zrovna v posledních letech se s nimi roztrhl pytel, hlavně s těmi zahraničními. Ty bohužel patří k těm finančně náročnějším, i když naštěstí dnes už ne zcela nedostupným. Abych si přece jen tak marnotratně nekupoval ty nádherné monografie a encyklopedie náhodně během roku a nevrhal se okamžitě na jejich obsah, vytvořil jsem si svůj vánoční rituál. Naděluji si takové knížky sám pod stromeček. Letos se objevilo zajímavých knížek-dárků  víc, ale pro mě to vyšlo na novou úžasnou knížku o madagaskarských aloích. Jako dítě jsem spával první dny po Štědrém dnu v posteli spolu se svými dárky. A s touhle knížkou asi budu usínat taky. Vydržel jsem totiž několik dlouhých týdnů a zakoupenou knížku jsem otevřel až včera pod stromečkem. Mnohokrát jsem ji měl v rukou, ale vytrval jsem, chtěl jsem si tu velkou radost schovat až na tyto dny, kdy je na to pro mě pravá atmosféra, soustředění a klid.

Touto recenzí se o svoji radost chci podělit i s vámi. Jde o pěknou bichli, 400 stran velkého formátu na kvalitním papíře. Autory jsou s největší pravděpodobností otec se synem Jean-Bernard a Jean-Philippe Castillonové, oba botaničtí neprofesionálové, profesoři matematiky na universitě na ostrově Reunion. Jsou to však oba amatérští nadšenci té nejvyšší úrovně, s velkou znalostí i láskou k madagaskarské flóře. Nejde o vědeckou revizi části rodu, ale o rekapitulaci dnešních znalostí madagaskarských aloí včetně popisovací smrště posledních dvaceti let. Jde o prezentaci všech dnes známých druhů a dalších taxonů s důrazem na fotografickou část, z naprosté většiny z lokalit, doplněnou jen velmi málo fotkami kulturních rostlin a několika herbářovými kopiemi.

Kniha je původně francouzská s anglickým překladem, vydaná je zřejmě vlastním nákladem v mauricijské tiskárně v roce 2010 a je pro pěstitele aloí z tohoto regionu naprosto skvělá. Obsahuje obrovskou spoustu fotografií jak samotných lokalitních rostlin, většinou ve květu, tak i fotky lokalit a typů krajiny. Text je poměrně zhuštěný, dominují fotky rostlin, některé s velkou estetickou hodnotou. Členění knihy je následovné:

-ohrožení

-vysvětlení používaných botanických termínů

-taxonomie

-klasifikace mad. aloí podle vzhledu

-hlavní část knihy – prezentace druhů podle místa výskytu rozdělená do 11 kapitol.

Jednotlivé druhy jsou (pokud je to možné) představeny v přirozené variabilitě na navštívených lokalitách, jsou uvedeny stručné poznámky o výskytu, vztahu k ostatním aloím, někdy jsou uvedeny i přírodní hybridy. Na konci většiny kapitol jsou uvedeny i nové, zatím nezařazené taxony.

Vzhledem k tomu, že se k nám zatím dostávaly popisy a fotky nových nebo méně známých druhů aloí jenom sporadicky a roztroušeně v zahraničních časopisech, je tato kniha naprosto nenahraditelná. V kombinaci s nedávno recenzovaným Vegetačním atlasem Madagaskaru tvoří společně velmi účiný nástroj pro určování a úspěšné pěstování mnoha problémových druhů, poddruhů či variet aloí. Navíc velmi cennou je i zmiňovaná a mnohokrát ukázaná přírodní variabilita v rámci jednotlivých druhů.

Nechám už té chvály, jenom bych ještě podotknul, že moje letošní vánoce budou (kromě nekonečného odklízení sněhu) ve znamení Madagaskaru, krásných aloí a velké radosti, kterou mi autoři této knihy přinesli. Trochu tuším, že jde o životní dílo oněch reunionských nadšenců, přicházející v době, kdy ještě pořád je na Madagaskaru co objevovat a naštěstí stále i co ochraňovat. Zatím…  J.