ZEL(e)NÉ LISTY

Tak trochu propršená návštěva u Miroslava Kirejeva

Fotografie 1:

1. Miroslav Kirejev

2. Cesta ke skleníku (The road to the greenhouse)

............................................................................

Také se vám letošní léto hlavně v červenci zdálo trochu moc mokré? Přeháňka střídala přeháňku a když už konečně vykouklo sluníčko, jako na potvoru přišla nějaké bouřka. Když jsme Mirkovi Kirejevovi volali, že se zastavíme, právě lilo jako z konve a my s Jirkou si říkali, že fotografie z návštěvy nebudou stát za nic. Věděli jsme, že je co fotit, protože jsme Mirka navštívili v půlce června, ovšem tehdy bez fotoaparátu. Bylo nám to tehdy líto, protože na rozdíl od nás (stavba je stavba), má Mirek velice pečlivě upravený nejen skleník, ale i jeho okolí. Členitá zahrádka do strmého kopce s teráskami, cestičkami a jezírkem je plná stromků, stromečků, nahrnkovaných trvalek, skalniček, bonsají a mrazuvzdorných sukulentů. Naštěstí nám na začátek druhé návštěvy svítilo sluníčko a onen zmiňovaný deštík přišel až ve chvílích, kdy jsme se kochali sukulentními poklady ve skleníku.

Pod pergolou s velmi příjemným posezením (vyzkoušeli jsme osobně) viselo několik druhů tilandsií. V blízkosti skleníku, který dříve sloužil k pěstování zeleniny, se začínaly objevovat první teplomilné sukulenty a kaktusy. Vše dohromady dávalo tušit, že i vlastní skleník určitě nebude pro ostudu.

Tušení nás nezklamalo. První dojem postupu do skleníku byl, že to tu má majitel sbírky hodně útulné. Kytky vzorně srovnané do skupinek a jak jsme se bezelstně přesvědčili (dovolili jsme si ještě jednu následnou přepadovou návštěvu), není to jen pořádek pro návštěvy, ale setrvalý stav. Na kaktusech i sukulentech je vidět vzorná péče majitele. Část rostlin si dopřává luxusu ve velice vzhledných keramických mističkách. Rovněž v tomto skleníku je již několik polic, kde kytky stojí na nízkých skleněných (lepených) podmiskách (Mirek nezapře svou akvaristickou minulost). Poměr kaktusů a dalších sukulentů se zde začíná vyrovnávat do obdivuhodné rovnováhy. Na policích vyvěšovaly své stonky „stapelky“, všechny byly ve velice spokojeném stavu a tím pádem také slušně nakvetlé. Však nám taky majitel při poslední návštěvě připravil tak trochu "zákeřné" překvapení v podobě bedny ořezaných řízků z těchto rostlin (neměli jsme je tolik obdivovat…), přičemž většina už dnes asi má naštěstí nového spokojeného majitele. Ne, že by byl problém v kvalitě (však jsme si nechali od každého kousek), bylo toho prostě pro nás moc.

Mirek si ve skleníku uchránil pracovní koutek se vším pohodlím pro práci s rostlinami, což se ne každému majiteli sbírkového skleníku podaří. S úsměvem nám vyprávěl, jak v tomto skleníku historicky rostla zelenina a aby skutečné zelí udělalo místo tomu sukulentnímu, musel pro zeleninu vybudovat skleník náhradní, na rozdíl od tohoto současného bez možnosti zimního vytápění. Ale to jsou drobné trable, které si zažila asi řada z vás, pokud se pěstování sukulentů nestalo celorodinnou záležitostí. Důležité je, že podobné historky mají šťastný konec, jako to je i v případě Mirka Kirejeva. Je to natolik šikovný pěstitel, že přestože začal s pěstováním sukulentů až v dospělém věku, tento zdánlivý handicap se v současnosti naprosto vytrácí.

Při odchodu z této sbírky jsme si teprve až zpětně uvědomili – byli jsme u kaktusáře či sukulentáře? Zahrádkáře či alpinkáře? Milovníka rostlin či zvířat? Prostě, jak se někteří rádi vydělují se svými specializacemi, Mirek vlastně pěstuje a chová vše, co se mu líbí a ještě se z toho umí radovat. A upřímně řečeno, tahle radost je v jeho sbírce i na celé rodinné zahrádce znát na každém kroku.  R.+ J.

Více fotografií ze sbírky i zahrady najdete ve fotogalerii U Miroslava Kirejeva - červenec 2009.

Summary:

The visit to the plant collection of Miroslav Kirejev.

Fotografie 2:

1. Miroslav Kirejev ve sbírce (M.Kirejev in his plant collection)

2. Jirka Maule, Mirek Kirejev a Trichodiadema olivacea (uprostřed)