ZEL(e)NÉ LISTY

Díl druhý.

Bylo - bylo. Další rok už jsme se nemohli rakovnické výstavy opět ani dočkat. Kytky slíbené před rokem jsme měli připravené, tak na co nakonec čekat? Výstava- nevýstava, jeli jsme, tentokrát už rovnou k panu Rybovi a tentokrát už také ve třech, s malou půlroční Růženkou. Vítali jsme se jako staří známí jak s panem Rybou tak i s jeho krásnými psy. Tuhle návštěvu jsme si užívali takříkajíc úplně labužnicky. Žádný spěch, sluníčko, klídek (tabáček nebyl, neboť nekouříme, ale kofeinový dýchánek jsme si dopřáli). I ty kytky nám byly tak nějak povědomé. Ale bylo až neuvěřitelné, kolik nových pohledů do sbírky na nás čekalo a co nového a nečekaného jsme objevili. Zanechali jsme na stolku před skleníkem skrovnou hromádku našich výpěstků a zase jako před rokem jsme vezli domů půl auta novinek a lahůdek. Pro mě například měl pan Ryba připravený dárek z nejvzácnějších – cibulku PRAVÉ (!) Bowiea gariepensis. Radka si vezla mimo jiné ty svoje šťavelíky. Nádherný den, až se skoro nechtělo odcházet. Ale slušnost velela kolem poledního vyslechnout hladovějící útroby naše i našeho hostitele a rozloučit se takřka v nejlepším. Višní na dortu návštěvy u pana Ryby, legendy a tak trošililinku už i kolegy, byl nakonec skvělý smažený sýr v příjemné zahradní restauraci za rohem.

Závěrem jsme pozvali pana Rybu na k nám do sbírky a na kaktusářské kolokvium, což jej nečekaně oslovilo s tím, že se zde „zbaví“ svých neprodaných přebytků po rakovnické výstavě. A věřte nevěřte, nakonec pan Ryba do Plzně na kolokvium i k nám do sbírky přijel! Ale to už je zase jiná pohádka, a o tom zase příště (milé děti).   J.

Fotografie:

1.Pan Svatopluk Ryba

2.Jeden z mnoha záběrů sbírky.