ZEL(e)NÉ LISTY

Nepěkné téma – nevítaní návštěvníci sukulentů

Fotografie 1:

Vlnatka

.......................

Ve svých pěstitelských začátcích jsem zažila několikrát pořádnou krizi. Bylo to vždy v okamžiku, kdy jsem na rostlinách objevila něco pohyblivého, myslím tím nějakou nezvanou havěť. V tom okamžiku jsem měla sto chutí se sukulenty seknout, což pochopitelně myslím obrazně. Když se v bílé podmisce proháněly nějaké titěrné mršky, které později na rostlině spřádaly podivné pavučinky, či když jsem v růžici havorcií, objednaných poštou objevila pěkně napapané šedobílé potvůrky, které později vytvářely útulná vatovitá hnízdečka…

Dnes už je to lepší, ne že bych podobné nezvané hosty vítala, ale s dnešním rozvojem chemie není třeba házet flintu do žita. Nečekejte ode mě nějaké latinské názvy, ty si stejně většina z nás ani nezapamatuje, breberky budu nazývat hezky česky. Vezmu to spořádaně popořádku.

Kořenovka

Tento bělavý červec hoduje na kořenech sukulentních rostlin. Jeho zákeřnost spočívá ve způsobu života pod zemí. Pokud přehnaně často nepřesazujete, většinou ho objevíte až v okamžiku, kdy pro přemnožení začne vylézat i na tělo rostliny. To už bývají kořeny pěkně zdecimované, protože všemi porušenými místy sání červce snadno proniká dovnitř hniloba. Velice snadno se vám dostane do sbírky s nově přinesenou rostlinou, proto bych znovu doporučila automatické přesazení sukulentního nováčka. Dospělí červci sice nejsou nijak zvlášť pohybliví, zato larvální stádia se dokážou s velkou hbitostí stěhovat z původní na okolní rostliny. Kořenovku nestačí z kořenů jen mechanicky odstranit, doporučuji nějaký chemický zásah v podobě vykoupání rostliny v roztoku vhodného insekticidu. Značku prostředku prokonzultuje na míru vašim podmínkám (byt, balkón, skleník, zahrada) v prodejně zahradnických potřeb (pozor na neškolené prodavače - brigádníky v hobbymarketech). Největší pochoutkou pro kořenovku jsou třeba stapeliovité a kaktusové rostliny

Vlnatka

Tento červec je velmi podobný (příbuzný) předchozímu, jen parazituje hlavně na temenech rostlin, kde mu moc chutná šťávička z nejmladších tkání (a tím je také ošklivě poškozuje). Najdete ho hlavně pod nejmladšími listy, či v jejich paždí. Šedobílého líného dospělce snadno zamáčknete (vyteče zelenavá hmota - fujtajbl), v případě většího napadení už rovnou nasaďte chemický postřik, případně u nezasazené kytky očistnou lázeň. Právě v případě vlnatky se vyplatí přechodná karanténa nové rostliny ve sbírce, aby nedošlo k zavlečení dobře schovaného červce mezi vaše další miláčky. Potvrdilo se mi, že i když se vám zdá, že na nové rostlině byla potvůrka jen jedna (a tu jste srdnatě zdolali), později se u stejné rostliny mohou objevit i další. Larvy jsou stejné pilné cestovatelky jako u kořenovky a dobře vědí, že rostlina, kde se ve vatových chomáčcích vylíhly, je už obsazená rodiči, proto hladově prozkoumávají všechny okolní kytky. Stejně jako u předchozí kořenovky se vyplatí každoroční preventivní prolití všech skleníkových rostlin s fungujícími kořeny (jinak se kytka nenapije) systémovým insekticidem – v poslední době je populární třeba Confidor (nevím, zda název píšu správně). U rostlin v obytných místnostech je situace složitější, ale zkušená prodavačka či prodavač vám jistě s nejlepším svědomím poradí, co a jak použít a zároveň tím neotrávit kromě breberek i celou rodinu. Vlnatka není příliš vybíravá, můžete ji najít téměř kdekoliv.

Sviluška

Asi nejúpornější škůdce na všech možných rostlinách. Zahlédnete ji jen, pokud máte dobré oči, protože její rozměry jsou skutečně miniaturní. Zato běhat umí velice hbitě a při tom si ještě pomáhá jednoduchými pavučinkovitými vlákny (pozor, neplést s klasickými pavouky). Saje na povrchu rostlin a není ani trochu vybíravá, chutnají jí i listy a těla takových jedovatek, jakou jsou euforbie a jatrofy. Poznávacím znamením její přítomnosti jsou právě ony pavučinky, později i žlutohnědé skvrnky na listech a temenech rostlin. Nejhorší je, že na nově vyráběné insekticidní preparáty brzy vytváří rezistenci, to znamená, že už na ni nezabírají a musejí se vystřídat s jiným prostředkem. Postřiky by se měly aplikovat preventivně několikrát za rok a většinou se provádějí ve dvou fázích pár dnů (nejlépe neslunečných) po sobě, aby se zničila všechna populační stádia. Bohužel, mám tu zkušenost, že pokud se u vás sviluška vyskytne (což se může stát velice snadno), už se jí nikdy úplně nezbavíte, jen její výskyt můžete redukovat na únosnou míru. Velmi jí vyhovuje sucho, takže při letnění na zahradě se jí na dešti moc nelíbí. Tahle mrška nejraději hoduje na nesukulentních listech rostlin, takže miluje rody Brachystelma, Ipomoea, Ficus, Raphionacme, Jatropha, Euphorbia apod.. Chemickou ochranu opět prokonzultujte se zkušenými prodavači v prodejnách postřiků, či se ptejte u zkušených pěstitelů, kteří mají většinou přehled o nejnovějších preparátech.

Smutnice (Sciara)

Smutnice je vlastně v dospělém stádiu absolutně neškodná černá muška útlého vzhledu, která se dá snadno zaplácnout rukou (neplést s octomilkami, které vyhledávají rozkládající se ovoce a jsou bravurní letci). Její zákeřnost se projeví až v okamžiku, kdy se rozhodne zanechat na světě genetický materiál a vyhledá nejbližší vlhký humusový substrát (ten ji neodolatelně láká jako svítící lampa můru). Do něj naklade vajíčka, ze kterých se vylíhnou sklovité drobné larvičky s černou hlavičkou, zanechávající po sobě na povrchu substrátu slizovou stopu. Ty začnou vesele hodovat na všem šťavnatém, co v substrátu potkají. V případě dospělých rostlin jsou jejich akce zanedbatelné, horší je to u výsevů. Když na semenáčku spořádaně zbaští jemný mlaďoučký kořínek, pustí se i do tělíčka. Vy na to přijdete až v okamžiku, kdy z něj zbyde jen ubohé torzo. U početného výsevu je to přirozený výběr, když vám však vyklíčí jen tři rostlinky a nezůstane díky malým hladovcům ani jediná, velice pravděpodobně naleznete ve svém slovníku velmi nevybíravá slova na jejich adresu. I my jsme díky smutným muškám přišli o nejeden vyklíčený sukulentní poklad. V poslední době se nám osvědčilo prolití čerstvě otevřených výsevů velice slabým roztokem přípravku Actara, pak máte jistotu, že vám po několik týdnů (doba potřebná pro zesílení sukulentních miminek) smutnice budou výsevy oblétat obloukem. Pokud se chcete vyhnout chemii, funguje proschnutí substrátu, ale to bohužel u semenáčků většinou nemůžete provádět (tzv.byste s vaničkou vylili i dítě). U vzácných rostlinek jde také semenáčky rychle přepikýrovat do jemně prosáté pemzy, či jiného čistého materiálu a ty bez humusu larvičkám ani trochu nevoní. Preventivně se také aplikují žluté lepové desky, které chytají dospělé mušky. Není na škodu mít někde mezi rostlinami nějakou vhodnou masožravku (třeba tučnici), která si nakonec na smutnicích docela zdatně pochutnává.

Molice

Rychle létající drobný bílý motýlek, vyhledávající hlavně spodní strany listů. V největší oblibě má světlezelené a žlutozelené listy. Doporučuji zabíjet mechanicky při prvním výskytu – nikdy nenechte vylíhnout vajíčka, nakladená na spodní straně listů, jinak máte na dlouho o „zábavu“ postaráno. Molice také sají na povrchu tkání a jsou nebezpečné ve velmi dobré pohyblivosti (ty potvory vám vletí všude). Pokud se vám rozmnoží, nezbyde, než žlutými lepovými deskami odchytávat dospělce, nebo provést několikafázový postřik nějakou chemií.

Třásněnka

Černá muška, o něco větší, než smutnice, typická třásnitými tykadly. V sukulentních sbírkách se většinou nevyskytuje, vybírá si spíš tropické rostliny s tenkými listy.

Puklice

Také červec, který se chrání tvrdými puklicovými štítky. Opět saje na tkáních rostlin. Mechanické odstraňování není stoprocentní a v případě většího napadení ani efektivní. Pomůže preventivní postřik či zálivka systémovými insekticidy.

Mravenci

Chytří mravenci vyhledávají zdroje sladké šťávičky, tudíž mohou najít cestičku k některým kaktusům a sukulentům, tuhle dobrůtku produkujícím, případně u vás začnou pást své domácí zvířectvo - hladové mšice. Když se jim u vás obzvlášť zalíbí, klidně se k vám bezelstně nastěhují a pod kořeny nějaké rostliny nebo mezi květináčky si udělají z nanošeného substrátu zbrusu nové obydlí (aby to neměli domů daleko). Podle mě máte dvě možnosti. Královnu i s jejími pomocníky vystěhovat nemilosrdně někam ven, nebo políčit chemické prostředky proti mravencům. Ty je buď otráví, nebo jim geneticky nehezky zapracují na potomstvu. Obojí bych těmto pilným drobečkům nepřála, proto hlasuji pro první metodu.

Slimáci, hlemýždi

Tady babo raď. Každý většinou musí objevit nějakou svou metodu. Prodávají se barevné granule, které obsypáním ochrání rostlinu před slizkými jedlíky. Ač máme po dešti zahradu plnou těchto potvůrek, naštěstí dávají přednost zelenině na sousedních zahradách a našim kytičkám se vyhýbají (musím to zaťukat). Do foliovníku nevlezou, protože jim vadí suchá prsť místo podlahy a když jednou za čas nějaký slimejš najde cestu po fólii, vždy se prozradí nesmazatelnou stopou. Jednou nám jeden dobrák vlezl po betonu i do našeho zakopaného skleníku a spořádal listy nejbližší cibuloviny, byl však záhy odhalen a vyveden majitelem mimo areál. U zahradních přístřešků se nám osvědčily kovové regálové stojany, po těch nám zatím žádný slimák nevyšplhal, a to je pod přístřeškem spousta lákadel. Myslím si, že nenatřený kov ve spojením s vlhkým slizem velkou dobrotu nenadělá. Vše ověříme, až regál natřeme nějakou barvou.

Hlodavci, ptáci

Není nad pracovitou a jen s mírou krmenou kočku či kocoura, pokud do vaší sbírky přeci jen nějaký drobný tvor omylem zabloudí, věřte tomu, že se zde dlouho neohřeje a brzy bude ležet kočičce v žaludku.

Kočky a kocouři

Jak vidíte, škůdci se nám stupňují. Povalené květináčky, okousané listy třeba u rostlin rodu Nolina a Dasylirion (neskutečné mňamky pro kočkovité šelmy) či zahrabaná hovínka v substrátu jsou daní za to, že nebudete mezi květináčky nacházet myší exkrementy nebo rovnou hnízda, plná myších holátek. Doporučuji kočku od mala vychovat k loajálnosti ohledně vašich přání a místo sukulentních listů nabídnout zasazený trs chutné trávy. U uzavřených ale bočně větraných pěstebních prostor pomáhá také vhodné pletivo.

Pejskové

Pes vám může škodit jen tím, že vrtícím ocáskem může shazovat z parapetů vratké květináčky na podlahu, nebo tím, že vyletněné rostliny v zahradě používá místo patníku. Obojímu jde snadno zamezit. Na druhou stranu je pes hlídací k nezaplacení vůči nezvaným návštěvníkům vašich kolekcí. Náš pes mi ve štěněcím věku okousal krásnou H.marginata, což však byla moje vlastní chyba, protože jsem ji před přesazením nechala ležet pod stolem a náš čtyřnohý kamarád si s ní asi masíroval dásně, svědící od rostoucích zubů. Ty tuhé listy musely úžasně drhnout. No nic, za blbost se platí.

Zloději, nevítaní hosté, neloajální partneři, partnerky, rodiče či potomci

Tady je každá rada drahá, na první případ doporučuji předchozího škůdce ve větším provedení nebo dobrý zámek, na nevítané hosty používat metodu mrtvého brouka či nakažlivé choroby a na rodinné příslušníky platí jen nenásilná osvěta či ještě lépe dobrovolná zainteresovanost (v nejhorším případě zištná).

Určitě jsem si nevzpomněla úplně na všechno, ale snad mi to odpustíte. Přeji vám, aby se vám veškeří škůdci v malém i velkém podání vyhýbali obloukem a když už se jejich návštěvě nevyhnete, ať boj s nimi dovedete do zdárného konce. Příště se pokusíme alespoň laicky nastínit, jaké choroby mohou vaše kytičky napadnout. R.

Summary:

Article about pests of succulent plants.

Fotografie 2:

Sviluška