Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč vlastně pěstujeme rostliny

9. 6. 2008

Proč vlastně pěstujeme rostliny

Obrazek


Dnes začínám psát článek, o kterém ani sám nevím, jak bude dlouhý. Bude na pokračování. Je pro všechny, kdo si ho chtějí přečíst, ale nejvíc pro ty, kdo jsou jako já bezzemci. Přesněji, kteří mají všechnu zem, co vlastní, v květnících jejich zelených kamarádů. Téma je tedy dané, pěstování tilandsií, sukulentů, ale i jiných příslušníků rostlinné říše v našich bytech. V prostorách, kde je jejich pěstování limitováno jedním, dvěma, třemi, no prostě několika málo okny.

Dovolím si začít trochu ze široka a úvod k následujícím pokračováním, které už se budou týkat rostlin pěstovaných v bytech, začnu tématem snad také velmi důležitým. Vztahem nás lidí a té velké rostlinné říše. To, co by bylo tématem na pěkně tlustou knihu, se budu snažit napsat v několika větách. Doufám, že to pro vás bude zajímavé a neotrávím vás hned na začátku.

První, co mě k tomuto tématu napadne, je myšlenka ze seriálu „Cosmos“ Carla Sagana. V jednom z prvních dílů kreslil strom života, tak, jak se na počátku historie naší planety vyvíjel. V jeho začátcích jsme měli mít s rostlinou říší ty první, nejjednodušší předky společné. Potom se život rozdělil a pokračoval zvlášť jako říše živočišná a rostlinná. Je to tak dávno a důkazy vědců neznám, nicméně mně myšlenka, že jsem vzdálený příbuzný stromů, trávy, sukulentů a tilandsií není vůbec nepříjemná. Naopak.

Další, co mě napadne, je to, jak lidé celou svou historii moc a moc rostlinstvo potřebují, jak moc jsou na něm závislí, a jak málo si to někdy uvědomují. Trochu si to připomeňme.

Rostliny stojí na nejnižším stupni potravního řetězce. Ocení je jistě vegetariáni a fruktiáni, ale měli by i zatvrzelí příznivci masa. To může narůst jen s přispěním konzumace zástupců rostlinné říše.

Svá rána si nedovedu představit bez zeleného čaje a jablek. A co základ potravy, obilí, rýže, brambory, kukuřice a vše, co se z nich vyrábí. Jistě, lidé je musí pracně pěstovat, bez práce nejsou koláče. Káva, čokoláda, olivy, oříšky, banány. Koření.  Pivo by bez chmelu a ječmene jistě tak dobré nebylo. Tabák, víno, slivovice, whisky, pálenka... A když to už uvádím, i příznivci drog by bez makovic, konopí a jiných rostlin byli vedle (jak ta jedle a to je také rostlina).

A co naše obleky? Bavlna, len, něco z toho jistě také nosíte. Že je vlna z ovcí? A co spásají ovce? A housenka bource morušového sní pěkné kvantum listí moruší, než upřede to vzácné vlákno na hedvábí.

Co dřevo stromů a jeho význam pro lidstvo? Kdo z nás za letního dne nepřivítá stín stromů, nebo na rovníku stín vzrostlých palem a sukulentů.  Bez dřeva, ze kterého se postavily lodě , by se Kolumbus do Ameriky určitě nedostal. Indiánům by to jistě nevadilo, my bychom bez Ameriky také přežili, ale neznali bychom tilandsie, echeverie, agave, kaktusy a jiné naše dnešní zelené miláčky. Ze dřeva se nestavěly jen lodě, ale i různé přepravní a dopravní povozy. To množství dřeva, u kterého se lidé ohřáli, by se asi stěží spočítalo. Dřevěné domy a dřevěná lešení, díky kterým se postavily všechny ty památky, které obdivujeme. I dnes je dřevěný nábytek ten nejlepší. První lžíce a nádoby byly zřejmě také dřevěné. A také nesmím zapomenout na umění. Dřevěné sochy, hudební nástroje, rámy obrazů.

Je ještě jedna věc, která podstatně ovlivnila a ovlivňuje lidstvo a jeho kulturu, a která je se dřevem spojena, a to nezanedbatelným množstvím. Začalo to už před pětitisíci lety u jiné rostliny, šáchoru papírodárného, pokračovalo jinými rostlinami, konopím, bambusem,rýžovou slámou, u starých vyspělých civilizací Jižní Ameriky z dřeva fíkovníků. A dnes hlavně dřevem z lesů. Z celkového množství vytěženého dřeva jde ve světě kolem sedmnácti procent na výrobu papíru. Knihy, časopisy, dopisní obálky, papírové sáčky a krabice, ale také pro nás už nezbytný toaletní papír.

Ze dřeva se jistě nedělali jen věci lidstvu prospěšné. A tak byla tahle tkáň stromů zneužita na výrobu zbraní, šibenic, křížů a popravčích špalků - každá správná věc má i své stinné stránky.

Uhlí, na jehož vzniku mají podíl kdysi žijící rostliny.

Byliny, které tak dlouho léčí a jsou i součástí dnešních léků. A když jsme na stránkách věnovaných sukulentům, připomeňme si aspoň Aloe vera, které je možná nejznámějším, jistě však ne jediným sukulentem s léčivými účinky. Na druhé straně se dá vše zneužít, a tak i mnoho rostlin posloužilo při výrobě jedů.

Kyslík, který dýcháme vzniká díky fotosyntéze probíhající v rostlinách.

Lesy a pralesy, které zajišťují koloběh vody, další rostliny a tráva, chránící zem před erozí.

A co třeba květiny, jako dárek, vyznání lásky, vděčnosti, jako krásná dekorace.

Je toho jistě daleko víc, je to tak samozřejmé, že si to ani neuvědomujeme. Nebo o tom sice víme, ale jako všechno, čeho je naštěstí zatím celkem dost, nedoceňujeme. Rostliny by se bez nás obešly, my bez nich určitě ne.

Dnes jsem šel na procházku kolem řeky. Přelom května a června, všude ta nejhezčí zeleň. Rozkvetlý šípek, zdálky vůně květů akátu. Té krásné zeleně má zatím většina z nás, co hrdlo ráčí. Proč nám ta venkovní zeleň nestačí a chceme ještě další v bytech? Proč ty rostliny z exotických zemí? Kytkám by asi každopádně bylo nejlépe tam, kde jsou doma. Sukulentům v Africe, na Madagaskaru, v Mexiku a kdoví kde ještě jinde. Tilandsiím na stromech v mnoha státech především Jižní Ameriky.

Upřímně si to přiznejme, tyhle exotické rostliny pěstujeme především kvůli sobě, pro uspokojení našich zájmů a koníčků (byť myslím těch nejhezčích a nejlepších). Když už je tedy doma máme, snažme se o ně postarat tak, jak nejlépe umíme. Ať jsou pro ně naše byty domovem stejně jako pro nás. S nimi je náš byt tak nějak víc domov. Před nějakým časem jsem někde četl, že se v domovech důchodců daří lépe těm lidem, kteří se mohou starat třeba jen o jedinou kytku. Možná si to uvědomujeme, nebo to cítíme podvědomě. Kytka je živá bytost. Je i společníkem, i když tichým a na první pohled nehybným. To, že je krásná, a že se na ni rádi díváme, je je věc druhá. Také naplňuje naši potřebu o někoho- něco se starat. Tím, že se o ně dobře postaráme, alespoň symbolicky uděláme něco pro rostlinou říši, za to, co ona celý ten dlouhý čas dělala a po celý náš život dělá pro nás. Snad se tím zlepší vztahy i k ostatním příslušníkům té velké rostlinné říše, nejen k těm, co patří k našim domovům. J.K.

foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/


Summary:

Article about importance of plants for mankind.

 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poklona

(Jiří Janda, 10. 6. 2008 23:29)

Tak hluboce pravdivou analýzu vztahu člověka a rostlin jsem nikdy nečetl, a pokud by ji zpracovával celý tým akademiků, trvalo by mu to rok, a možná by výsledek nebyl ani zdaleka tak podstatu věci postihující jako tento krátký článek. Četl jsem ho už třikrát,a stále v něm něco nového nacházím, tak jako tomu bývá u některých filmů, které se staly mými kultovními a viděl jsem je mnohokrát.
Při jeho čtení jsem si uvědomil, že také já jsem býval dlouhá léta zmíněným bezzemkem, a tento vztah k rostlinám mne lecčemus dobrému naučil, takže rostliny bez rozdílu se staly smyslem a součástí našeho společného života s Ivanou. Ony daly ten poslední podnět k stěhování na venkov, i když na nás každý koukal jako na blázny, protože jsme prodávali svůj vlastní byt a stěhovali se proti veškeré logice k rodičům. Byla to dobrá volba, kvůli rostlinám i nám samotným. A zdaleka se nejednalo jenom o ty rostliny v květináčích, ale především ty, které rostou ve společenstvím zvaném les, který je naším druhým domovem. Díky těm v květináčích jsme potkali lidi, s nimiž bychom se jinak míjeli, ony nás naučily mít na paměti jejich blaho často před svým vlastním, vzbudily v nás pocit zodpovědnosti a splácení dluhu jim za jejich krásu, kterou nás činí každý den šťastnějšími než kdybychom byli bez nich. O léčivých účincích lesa i kytek v ráno se probouzejícím skleníku ani nemluvím. Rostliny nás učí pokoře, protože když chtějí, dávají nám najevo, že v přírodě nikdy nebude vše tak jak bychom si představovali my, a v květináčích nepokvetou nikdy podle toho, jak si my naivně usmyslíme. Takže poklona za hezké čtení a možnost k zamyšlení, které by mne ani ve snu nenapadlo.J.Janda