ZEL(e)NÉ LISTY

                   Seznamte se, Deuterocohnia brevifolia.

Dnes bych vás chtěl seznámit s jednou malou sukulentní rostlinkou z čeledi broméliovitých. Tedy ty z vás, kdo o ní nic nevíte, stejně jako jsem o ní ještě před rokem nevěděl nic já. Ti, kdo o ní už něco slyšeli, ji budou pravděpodobně znát pod starším jménem Abromeitiella, které dostala po německém botanikovi Johannesu Abromeitovi, zřejmě po objeviteli této rostliny. Ale protože se všechno časem mění, v současné době je malý, všehovšudy tříčlenný rod abromeitiell začleněn mezi deuterocohnie. Těch je nyní celkem osm.

Takže dnešní Deuterocohnia brevifolia je dnes ještě rozdělena na Deuterocohnia brevifolia ssp. brevifolia a na Deuterocohnia brevifolia ssp. chlorantha. Na mé oblíbené internetové adrese  fcbs.org jsem se snažil na fotkách těhle dvou najít nějaké rozdíly. Jsou nepatrné, ssp. chlorantha má možná trochu „zubatější“ listy. Zájemci se mohou na uvedené stránky sami podívat. Galerií se mohou proklikat nejen na deuterocohnie, tilandsie, ale i ostatní zajímavé a pěkné rostliny z čeledi Bromeliaceae.

A kde jsem se s touto rostlinou potkal já ?  Na loňské výstavě Klubu plzeňských kaktusářů, na kterou jsem šel s předsevzetím, že se pouze pokochám tím, co mnohem zkušenější pěstitelé vypěstovali. Téměř jsem se zařekl, že si už nic dalšího na beztak rostlinami přeplněná okna  nepřinesu. Přesto, když jsem si prohlédl vystavené exponáty, jsem podlehl pokušení a s poopraveným předsevzetím, že přece jen jedna malá rostlinka se ještě vejde ( jistě všichni znáte to prostorové rozšiřovací kouzlo, kde tam, kam by se už nic vejít nemělo, je najednou zas o další květník víc), vydal jsem se do části prodejní. A  tam mě na první pohled padla do oka. Nevěděl jsem, co je zač, nikam jsem ji neuměl zařadit. Malé, téměř miniaturní šedozelené růžice svěžího vzhledu trochu připomínaly miniaturní krátkolisté aloe, nebo agave, snad díky drobným, sotva patrným trnům, spíš trníčkům rostoucím po stranách a na koncích lístků. Váhat jsem dlouho nemohl, květináče s touto rostlinkou byly pouze dva, v jednom čtyři větší, v druhém víc menších, sotva dvoucentimetrových růžic.  Nedaleko stál jeden můj známý kaktusář, v rozhovoru se svojí známou, šel jsem se ho optat, zda neví, co je to za rostlinku a jak se pěstuje. Nevěděl, ale jeho známá ( v té době mně neznámá Radka ) rostlinu správně zařadila do čeledi broméliovitých. Protože rostliny této čeledi mají už dlouho mé sympatie, znamenalo to definitivní potvrzení správné volby.

Domů jsem si přinesl květináč s těmi čtyřmi rostlinami a hned si vytáhl Encyklopedii sukulentů. Byla tam, ještě pod názvem Abromeitiella. I když jsem měl tuhle knihu mnohokrát prolistovanou , nikdy jsem si téhle rostliny pořádně nevšimnul.

Co jsem se o ní z Encyklopedie dozvěděl ? Pochází z vysokohorských poloh And. Protože žije na jižní polokouli, až ve vzdálené Argentině a Bolívii, roste i u nás převážně v zimě. Teplota v zimních měsících by tedy neměla být nižší než patnáct stupňů.

Vrátím se ještě k jejímu jménu – brevifolia znamená krátkolistá, chlorantha – zelenokvětá. Zatím u mě nekvetla, na fotografiích s květem, které jsou i na uvedené internetové adrese je její zelený trubkovitý  květ, tvarem trochu podobný například květům Tillandsia ionantha.

Deuterocohnia brevifolia ( docela hrozné jméno pro takovou milou, malou rostlinku ) jsem umístil na okno, kde má dostatek světla i trochu slunce. V Andách jsem nebyl a v tomhle životě se tam už asi nepodívám, přesto si myslím, že tam jako v jiných horách bude často mlha, z které rostliny mohou přijímat vláhu. Na zvětšených fotkách je vidět, že na svých listech má šupinky, díky kterým má zelenošedou barvu a kterými je zřejmě schopná, tak jako tilandsie, vláhu přijímat. Proto ji kromě občasného zalití spolu s tilandsiemi rosím. Zasazená je do zeminy pro kaktusy a sukulenty, do které jsem přidal trochu písku. Rostlina i v létě malinko přirůstala, u jedné z růžic jsem zpozoroval mezi listy cosi vyrůstat. Čekal jsem, zda to bude květ, nebo odnož. Druhé bylo správně. Na podzim už začaly odnožovat tři ze čtyř rostlin, přes podzim a zimu byly přírůstky asi největší. Při odnožování se původní rostlina celá ztrácí, jako by se rozvětvila na rostliny nové, hustě vedle sebe rostlé. Z té prvně „rozvětvující se“ je jich jedenáct, ze druhé šest, ze třetí čtyři, jen ta poslední na rodičovství ještě  není připravená. Při tak značné populační explozi se nelze divit, že i takto malé, kolem dvou centimetrů ( podle knih maximálně tři až pět ) velké rostliny vytvářejí velké trsy, často víc než metrové.

Pokud D. brevifolia uvidíte na nějaké prodejní výstavě kaktusů a sukulentů, dobře si ji prohlédněte. Možná se pro tak hezkou sukulentní maličkost, která je ještě k tomu velmi nenáročná, najde kousek místa i u vás doma. Když začne bohatě odnožovat a přirůstat, budete mít za nějaký ten rok i hezký dárek pro přátele a známé.

Tenkrát z té výstavy jsem si kromě D. brevifolia odnášel dalších šest rostlin. „ A to jsem měl předsevzetí, že si nic nekoupím“, postěžoval jsem si tomu známému kaktusáři. „Jít sem a myslet si, že si nic nekoupíš, to je dost naivní“, odpověděl. Měl pravdu, protože na téhle výstavě bývá spoustu krásných kytek k mání za ceny někdy opravdu jen symbolické.     J.K.

Fotografie:

1. Deuterocohnia brevifolia

2. Původní 4 rostliny

3. Detail listů

4. V jedné růžici se cosi děje

5. Jsou to odnože

6. Detail odnože

7. Poslední z původních růžic, která nezačala odnožovat

8. - 10. Trs D.brevifolia dnes