ZEL(e)NÉ LISTY

Rajská návštěva Giardini La Mortella na ostrově Ischia

Co název La Mortella znamená, úplně přesně nevím. Podle důvěryhodných zdrojů na internetu by to v neapolském nářečí měl být název pro myrtu.

Gardini La Mortella na ostrově Ischia je každopádně nádherným místem, zahradou která v roce 2004 získala cenu za nejkrásnější park v Itálii v konkurenci mnoha jiných, veřejnosti přístupných zahrad. Je také místem s příběhem a než se stala přístupnou veřejnosti, stala se domovem (přesněji napsáno místo, na kterém vznikala a rozšiřovala se) se stalo domovem dvou zajímavých lidí: anglického hudebního skladatele Sira Williama Waltona a jeho mladé ženy, Susany Walton.

Možná to byla náhoda, možná osud, aby se ti dva v říjnu roku 1948 v Buenos Aires na mezinárodním setkání, které mělo cosi společného s hudbou setkali. Sir William, který ještě tehdy nebyl Sir, se do Susany zakoukal na první pohled a hned první večer ji oznámil, že si ji chce vzít. Byl odmítnut. Každý následující den nabídku k sňatku opakoval, ale po dvou týdnech, kdy si uvědomil, že jeho nabídka nebude o čtyřiadvacet let mladší ženou vyslyšena, nabídku už neopakoval. Když se ho zeptala, proč dnes nabídku neučinil, odpověděl, že už ztratil naději. Povzbudila ho, aby se optal ještě jednou a tentokrát neodmítla.

Může se to zdát zajímavé, ale jsme na stránkách Zelených listů a ne červené knihovny.

A tak se přeneseme do září letošního roku, kdy jsme stáli u vchodu zahrady La Mortella, aniž bychom o tomto místě měli nějakou představu. Vyhraženo na její návštěvu bylo jedno necelé dopoledne, po něm jsme se chtěli přesunout do blízkého termálního parku Negombo, o kterém pro zajímavost jen uvedu, že kromě mnoha bazénů a nádrží s různě teplou minerální vodou, ve kterých se můžete podle libosti osvěžovat, je celé místo rovněž umístěno v nádherném zeleném parku plném krásných stromů, palem, cykasů a dalších rostlin.

Už před vstupem k pokladně do La Mortelly mě zaujal trávník před ní. Tedy místo trávy byl porostlý tradeskancií, která kvetla nebesky modrými kvítky. Vstupné 12 euro není zas tak málo, ale pro každého, kdo má kytky jen trochu rád, se tahle investice jistě vyplatí. Hned po prvních metrech v zahradě se dostáváte k místu, kde je první fontána a celé místo působí tak nějak jako kultivovaný tropický les. Nebo můžu napsat prales ? Těžké rozhodování, když jsem žádný skutečný prales neviděl. Jak by také fontány a rybníčky, altánky a besídky zapadaly do pralesa. Ano, přiznávám, zdejší scenérie můžou na někoho působit kýčovitě.

Je ale třeba s uvědomit, že když tuto nádhernou zahradu paní Susana Waltnová za pomoci zahradního architekta Russella Page začala vytvářet, asi nepočítala s tím, jak moc se zahrada za těch více než padesát let nakonec rozroste a že bude díky její laskavosti a osvícenosti zpřístupněná i pro veřejnost. Jak jsem se dočetl, paní Susana Waltnová neměla na přání svého manžela děti. Možná si na ně už připadal starý, možná chtěl Susanu jen sám pro sebe. A  Susana, která v sobě měla zřejmě lásky nadbytek, ji dávala celá desetiletí své zahradě. Měla k tomu sice zahradního architekta a jistě i několik zahradníků, kteří se o rozrůstající sbírky starali, ale ona byla ta, která rozhodovala a která rostliny a stromy vybírala. Nakonec, to už po smrti svého manžela se kromě vedení organizace podporující odborné vzdělání hudebníků (v názvu nesou jeho jméno) rozhodla po roce 1983 zpřístupnit svoji krásnou a velkou zahradu pro veřejnost.

Stromy, palmy, liány, orchidee, kapradiny- i ty obří, stromovité z Austrálie. Aloe, agave, bromelie, tilandsie, rostliny které známe z květinářství a z našich domovů. A najednou je vidíme, jak tady bují a šťastně žijí ve volném prostoru pod stromy a vedle keřů, jak jim zdejší středomořské klima dělá dobře. Celá zahrada je nenásilně rozdělena na oddíly sdružující celou řadu tu vlhkomilných, jindy zas sukulentních rostlin. V zahradě se také naskýtají krásné výhledy na moře a městečko Forio.

Asi nemá cenu vyjmenovávat některé ze zde žijících rostli, stejně u většiny neznám jejich jména. Lépe bude, když si prohlédnete Martinovy fotografie buď v ZL, nebo na jeho stránkách. Ten za tyto obrázky do slova a do písmene zaplatil vlastní krví. I když jsme se na ostatních místech ostrova s komáry nepotkaly, u zdejších jezírek a rybníčků se vyskytovaly ve více než početném množství.

Já jim zřejmě nechutnal, mně se vyhýbali. A i kdyby, ty čtyři hodiny, kdy jsem se v La Mortelle , jsem si připadal jak v krásném transu. Podle mé představy se ráj podobá krásné botanické zahradě. A na tomto místě bych byl vydržel o hodně déle, než jen ty vyhrazené čtyř hodiny.

La Mortella může být jedním z důvodů, proč navštívit ostrov Ischia, nebo proč se na něj někdy vrátit. Krásné místo, kde si aspoň na chvíli můžete připadat jako v ráji.

 J.K.

Foto © Martin Hetto, http://picasaweb.google.com/fototrilobit