ZEL(e)NÉ LISTY

Poštovní perlička B.P. - O ředitelském amorphophallu

Veškeré úvody a vysvětlující články má na Zelných listech tak nějak „předplacené“ Radka. Protože je dobré čas od času zbořit stará schémata, spáchám jeden úvod k případnému možnému seriálu na ZL vyjímečně já. Dostáváme právě díky ZL spoustu mailové pošty, až je někdy hodně těžké na ni odpovídat. Dotazy, rady, žádosti, upozornění atd. a sem tam pár mailů od přátel. Nakonec milých přátel v životě člověk zase tak moc nepotká a ne všichni z nich jsou kytičkáři a ne všichni z přátel kytičkářů jsou navíc ještě zábavní psavci. Ale několik takových máme, a bývá to s nimi tak, že když dočteme jejich poslední mail, už se těšíme na další. Jeden z našich přátel a velikánů naší pošty je Bořek Prokeš. Píše nám zřídka, ale možná právě proto je každý jeho mail ta pravá „perlička na dně“. Čím kratší, údernější a jednodušší mail chce napsat, tím rozsáhlejší, spletitější či příběh „z opravdového života“ (ty jsou nejzamotanější) se z jeho dopisu vysype. Myslíme si, že zvláště botanické Bořkovy příběhy nepatří jen nám, ale všem kytičkářům, a proto se s jeho laskavým svolením pokusíme o miniseriál "p.p.B.P" = „poštovní perličky Bořka Prokeše“. Následuje perlička první, z hlediska doručené pošty poslední, tzv. aromatická…J.

…..Přikládám obrázek madagaskarského zmijovce, co mi teď kvete v kanceláři. Když začal ve skleníku rašit, tak jsem ho přemístil do permanentně přetopené kanceláře jedné kolegyně, která má ráda kytičky, s tím, že v tom teplíčku mu bude dobře. Tam jsem zjistil, že to, co raší, je poupě, což mne lehce zneklidnilo, protože jsem věděl, co bude následovat. V pondělí se poupě otevřelo - a nic, žádný smrad (přitom na Madagaskaru páchnul vydatně). Myslel jsem si, že mu asi něco chybí, že neprodukuje zápach, tak jsem to neřešil a druhý den odjel na služební cestu. Ta kolegyně jela také někam, takže zmijovec byl bez dozoru a hned v úterý se projevil v plné síle. Druhá kolegyně, co má kancelář propojenou s tou první, nejprve ráno zkontrolovala všechny odpadkové koše, dívala se za topení, prostě hledala, kde je ten chcíplý „voňavý“ potkan nebo kočka, až objevila zmijovec. I od dalších zaměstnanců mi pak začaly chodit sms s požadavky na příplatky za ztížené pracovní prostředí a podobně. Zmijovec přenesli do mojí kanceláře a poté jej přestěhovali ještě vedle, do zasedací místnosti, protože škvírou pode dveřmi mé kanceláře a sekretariátu dokázal vytvořit nedůstojné prostředí i u sekretářky. Tu za chvíli přestalo bavit, že musí vysvětlovat každé návštěvě, že její svěrač je v pořádku, že tu smrdí ten ředitelský zmijovec. Pokud ještě narazila na botanického analfabeta, tak ten určitě přemýšlel, jakéže to má ošklivé označení pro svého šéfa.

No a dnes jsem přišel do kanceláře, zmijovec se skvěl v plné, rozvinuté nádheře na stole, zavřel jsem otevřené okno (to, co bylo ještě cítit, by za zápach označil jen citlivka) a květ už zase nesmrděl. On fakt asi páchnul steskem po mně!…. Někdo brečí, někdo kňučí a zmijovec asi žalem smrdí, když nemá páníčka nablízku, jinak si to nedovedu vysvětlit a proč si to nepřiznat, jsem z toho lehce dojatý. I když tuto domněnku ještě budu muset prověřit, třeba platí jenom pro zmijovce, protože např. pseudolithosy a další asklépky páchnou, i když jsem jim nablízku. Ale možná je to u nich zase tím blahem, že mne vidí. No, mám téma na další dlouhodobé pozorování - smrdí žalem nebo blahem, případně furt, bez ohledu na emoce? Až se to bojím domýšlet, mohlo by se jednat o důkaz, že rostliny mají emoce!!! Připojte se se svým pozorováním ke mně a třeba za chvíli staneme na piedestalu vědy vedle Darwina a Mendela! Kolik by byla Nobelova cena dělena například třemi...?

Jo, a to mi připomnělo - moje samčí a samičí adenia, o kterých jsem informoval loni (znáte ze ZL – pozn. R.). Skutečně u těch kytek jde všechno pomaleji, předpokládaná erekce se u samečka ještě nekoná, ale pozor, je to na dobré cestě, řekl bych, že už lehce duří. Takže vytrvat ještě dalších pár let!
Hezký víkend Tobě (Radce) i Jirkovi přeje Bořek.