ZEL(e)NÉ LISTY

Jak jsem větvil Adenium obesum.

Adenium obesum v době květu je nádherná kytka, která nadchne i jinak zarytého odpůrce nekaktusových sukulentů. Zajímavý habitus může mít  pochopitelně i mimo období kvetení. Na myšlenku pěstovat rozvětvená A .obesum mne přivedly dva podněty. Jednak jsem chtěl dosáhnout ještě zajímavějšího vzhledu, než je ve sbírkách obvyklý, a jednak vyzkoušet vypěstovat z této rostliny bonsai. Standardně se totiž A. obesum začne mírně rozvětvovat, až když je stonek tak dvacet - třicet centimetrů vysoký. Moje první pokusy na tomto poli ale neslavily mnoho úspěchů. Začal jsem totiž zkracovat větvičky na vzrostlejších dvouletých semenáčích. Jak říkám, s výsledkem jsem nebyl spokojen. Jednak se nevětvily podle mých představ a místa, kde došlo ke zkrácení větviček, jsou patrná do dneška. Výrazně lepších výsledků jsem dosáhl až s tvarováním úplně malých semenáčků, předpokladem ovšem je, že máte dostatek materiálu k pokusům. Když cca pěticentimetrový semenáček zakrátíte žiletkou hned za prvním lístkem tak, aby nevznikla prakticky žádná jizva, dojde ke třem možným situacím. Ta nejčastější je, že vyraší 2 – 3 nové boční větvičky a rostlinka má hned zajímavější vzhled. K této možnosti dojde asi ve 2/3 případů. Další možností je, že se nestane vůbec nic -  po dalším zkrácení vyrazí pouze jeden výhon. Rostlinka si roste podle přírodního „standardu“ a  2 - 3 větvičky se objeví na patě hlavního výhonu, až když stonek měří 25 – 30 centimetrů a ani v pozdějším věku se to výrazně nezlepší. Nejzajímavěji se vyvíjí třetí, nejmenší skupina, čítající necelých 10 % semenáčků. Nových větviček je okolo deseti i více kusů. Já osobně jsem se radoval (bohužel jen chvíli) ze semenáčku, který ve velikosti osmi centimetrů vytvořil 23 větviček! Dokonce byl představen a těšil se zájmu kolegů na jedné sokolovské výstavě kaktusů a sukulentů. Říkám bohužel, protože už není. Každé zaštipování a zkrácení rostlin A. obesum má za následek zpomalení nebo alespoň pozastavení jejich přirozeného vývoje. Nějaký čas jim trvá, než se rozvětví a pokračují v růstu. Samozřejmě o to později také kvetou. Posledně jmenovaná, mnohavětvičková skupina je, alespoň co já mohu posoudit, výrazně citlivější na pěstitelské přehmaty, přesněji řečeno na přelití. Moje současná nejrozvětvenější rostlina má 13 větviček, které vyrazily hned po prvním zaštípnutí. Roste velmi pozvolna a i ji jsem zachraňoval přesazením do minerálnějšího substrátu po částečné ztrátě kořenů. Je teď stará přes tři roky a měří 15 centimetrů. Nyní bych měl do toho „říznout“ a výše popsaným způsobem zkrátit všechny vrcholy větviček. Trochu s tím ale otálím a vyčkávám na jaro. Mám totiž strach, co to udělá. Bude se i po dalším zaštípnutí vyvíjet stejným způsobem? To je otázka, na kterou mi dá odpověď až budoucnost.

Jinou zkušenost přidávám na závěr: v létě roku 2005 jsem získal několik semen A. obesum od Honzy Gratiase. Na semenáčky jsem měl trochu méně času a tak jsem je nestačil včas zaštípnout. O to více mne překvapilo, že samy začaly už ve velikosti 10 cm tvořit boční větvičky, opět z paty hlavního výhonu. Je tedy vidět,  že příroda je velká laboratoř sama o sobě a není tedy vždy nutné ji pomáhat…                           Miroslav Valachovič

Ilustrační fotografie:

1. - 3. Adenium obesum ze sbírky autora článku