ZEL(e)NÉ LISTY

Jak je důležité míti správnou jmenovku

Kdo z vás už nějakou dobu pěstuje sukulentní rostliny všeho druhu, dobře víte, že je dobré mít o rostlině správné informace. Ty nám poskytuje věc sice drobná, často křehká a umolousaná, ale jinak nepostradatelná a tou je obyčejná jmenovka. Dokud máte rostlinek jen několik, můžete jejich názvy frajersky nosit jen v hlavě. Další možností jsou jmenovky co možná nejstručnější, kde třeba jsou jen zkratky nebo čísla a zbytek informací je někde v notýsku nebo moderněji v počítači. Ani jednu z předchozích možností vám po vlastních zkušenostech nedoporučuji, nejlepší je zkombinovat dobrou jmenovku s potřebnými informacemi a jejich následovné pojištění v bohužel někdy až moc snadno zničitelných médiích (sešity, harddisky, CD). Na svou paměť bych se nikdy nespoléhala; ač se ještě nepovažuji za sklerotickou stařenku, ne vždy naskočí informace, které zrovna potřebuji a občas se nechtěně splete víc informací dohromady a výsledek hledání v paměti je docela zoufalý. Proto je dobré kromě nezbytného rodu a druhu rostliny uvádět lokalitu, sběrové číslo a v případě velké pečlivosti i informaci „ex“, aneb kdo byl předchozím majitelem sukulentu. Já jsem si ještě navíc u vlastnoručně vysetých rostlin  nějakou dobu psala datum vysetí, což se pak hodilo při určování stáří rostliny. Pochopitelně není třeba zdůrazňovat, že jmenovky by měly být čitelné, co nejvíc vzhledné, z nelámavého trvanlivého materiálu a hlavně napsané nesmazatelným a neblednoucím (nepodceňujte!) popisovačem nebo klasickou tužkou. Neměly by být příliš rozměrné, aby ve sbírce nepřekážely a pokud možno sjednocené, aby nerušily v pohledu na sbírku. Už slyším: „Ty si chytrá jako rádio“, ale už jsem si vyzkoušela několik jmenovkových stylů a vím, co říkám. Správně a úhledně napsaná jmenovka mi už nejednou pomohla v okamžiku, kdy jsem si dala za úkol určit nějakou nekompletně popsanou rostlinu ve sbírce. Pokud si ověříte, že je správně rod rostliny, můžete si začít všímat ostatních údajů. Druh může být uvedený, ale také může být lišácky odbytý opatrným „sp.“. Espéčko, jak slangově říkáme, znamená species neboli druh a říká nám, že druh je neznámý či neurčený. Pak je dobré, když vaše jmenovka má další údaje, především lokalitu, což nám pomůže v dohledání druhů, které na dané lokalitě mohou růst, anebo předchozího majitele, který by vám mohl k rostlině něco bližšího povědět. Předchozího majitele můžete poznat i z původní jmenovky, spousta zdejších pěstitelů má typický a rozpoznatelný více či méně čitelný rukopis. Pokud si u neurčeného druhu poskládáte co nejvíc údajů z jmenovky a máte třeba v zásobě fotografie rostliny v květu (ten je pro některé druhy typický, ale to všichni víte), můžete se dát do pátrání, které může mít při dostatečné trpělivosti očekávané výsledky v podobě určení druhu a někdy i rodu. Názorně vám to předvedu na určování jednoho zástupce mých rostlin rodu Adromischus v následujícím článku.    R

Ilustrační fotografie:

1.Ukázka pečlivě vypsané (nepříliš velké!) jmenovky.

2.Ukázka profesionální jmenovky ze zahraniční pěstírny.

Summary:

How is it important to keep a lot of informations for future identification of unknown species.

Ilustration photographies:

1.An example of carefully filled (not big) tag.

2.An example of professional tag from abroad nursery.

Zpět na úvodní stránku (Home) www.zelenelisty.estranky.cz