ZEL(e)NÉ LISTY

Dasyliriony – mexické trávy zubaté i bezzubé

Fotografie 1:

Zleva doprava: D. serratifolium, D. glaucophyllum, D. cedrosanum

Pořád se ještě nacházíme v období podzimní sklizně, kdy vyletněné kytky postupně zanášíme do bezpečí. Tak přišla chvíle i pro dasyliriony, i když zrovna tam není kam spěchat, většina z nich dává za sucha teploty mírně i více pod nulou. Ale jsou to naši dlouholetí kamarádi, tak proč riskovat.

O jednom zástupci tohoto rodu už jsem kdysi na ZL psal, dnes přidám pár dalších informací i fotek. Tento rod ( v latinském překladu jména – chlupatá lilie) má několik českých pojmenování – časté jsou trávovník nebo agávovec, Jirka Haager jim vtipně říkával jakojuky a pro mne jsou to odjakživa zubaté trávy. I když několik druhů překvapivě svoje typické zuby nemá. Rod Dasylirion by měl mít 23 platných druhů, ale ono se to liší botanik od botanika, některé druhy jsou pak vedeny jako poddruhy či variety. V naprosté většině rostou v oblastech Mexika a pár druhů zasahuje i do jižního USA (zájemci si mohou dohledat sami ). Rostou tam v suchých podmínkách ve vyšších nadmořských výškách, dorůstají zajímavých rozměrů přes dva metry výšky a spoludotváří působivou xerickou krajinu.

Kromě té první rostliny, o které už jsem před lety psal, se v naší sbírce nashromáždilo dalších pár druhů. Jde vždy o menší semenáčky (stáří do 10 let), kdy není snadné je od sebe bezpečně rozlišovat a do své dospělé krásy budou teprve postupně dorůstat. Proto jsem si je pro sebe tak trochu rozškatulkoval na modré, zelené, bezzubé a ty ostatní. Mezi ty s namodralými listy řadím D. serratifolium, D. glaucophyllum a D. aff. cedrosanum (existují určitě i další, které nemám). Mezi zelenolisté řadím D. acrotrichum, D. wheeleri a D. leiophyllum. Pochopitelně hranice mezi modrým a zeleným odstínem listů je subjektivní a souvisí s množstvím slunce, kterému jsou přes léto vystaveny.

Více jednoznačné jsou tzv. bezzubky, které postrádají nejvidentnější znak dasylirionů – ostré zpětné zoubky na okrajích listů. Patří sem hlavně D. longissimum, dále pak D. quadrangulatum (někdy poddruh longissimum) a pak se mi podobně jeví i moje D. miquihuanensis, ale u té to není zcela jisté, popis malé zoubky připouští a také je možné, že ji mám špatně určenou.

Pokud někoho tyto agávovité kytky zaujaly, vězte, že jejich semena jsou často ke koupi a také některé pěstírny a obchody s rostlinami nabízí narostlé atraktivní rostliny za příslušné ceny. Vzhledem k mírnějším zimám a mrazové odolnosti dasylirionů jsou to možná rostliny s větší budoucností. Exotické krásy totiž nabraly celkem hodně, jen ty jejich zuby mohou být někdy trochu na obtíž.

J.

Fotografie 2:

Nahoře zleva doprava: D. quadrangulatum, D. longissimum, D. miquihuanensis

Dole zleva doprava: D. acrotrichum, D. leiophyllum, D. wheeleri