ZEL(e)NÉ LISTY

Různotvaré olistění neobyčejných zástupců rodu Ornithogalum

Před časem jsem napsal článek na obdobné téma, jenom šlo o zajímavé listy v rodu Albuca. Tenkrát jsem se zavázal k pokračování o listech bratrského rodu – rodu Ornithogalum. Ono to „někdy jindy“ je třeba občas připomenout, což před několika dny udělal čtenář Rudo. Ještě úvodem k tomu „bratrství“ ornitogal a albuk – poměrně zřetelná podobnost i pro laické pěstitele byla taxonomicky dokonána zařazením rodů Albuca, Dipcadi a dalších do rodu Ornithogalum. Ale abychom se v těchto nových velkorodech vůbec trochu orientovali, někdy je vhodné nechat to postaru…

Takže před tímto spojením bylo ornitogal (neboli česky snědků) kolem 120 druhů. Z hlediska pěstování je lze rozdělit do tří skupin : 1. druhy původem z jižní a jihozápadní Afriky s jednoznačně zimním růstovým obdobím a letním odpočinkem, 2. druhy letního cyklu a zimního klidu z tropické a subtropické Afriky, které pochopitelně nejsou mrazuvzdorné a 3. druhy původem z oblasti Středozemního moře, které rostou v létě a v zimě spí, a ty už jsou více či méně mrazuodolné. Tato poslední skupina se často pěstuje i na skalkách. My se budeme zabývat v tomto článku rostlinami ze skupiny první, tedy v podstatě jihoafrické a většinou zimní záležitosti. Ono totiž vyjímky potvrzují pravidla a tak mám i jihoafrické ornitogalum s letním růstem a zimní dormancí. Jen co příští rok vykvete, hned se s ním na ZL pochlubím.

S tímto velkým a rozmanitým areálem souvisí i přizpůsobení se různým až extrémním podmínkám, velmi zajímavá ornitogala jsou právě ta z polopouštních lokalit. Obdobně jako u albuk, najdeme vedle fádních listů i listy trávovité, rovné i různě kroucené, existují i chlupatolistá ornitogala, celkem šokující je kyjovitě jednolistý druh, u mě to má „za jedna“ ten nízký, tvrdolistý, plocholistý a zatím bezejmený druh z Brakfonteinu, zkrátka pro každého se najde něco.

Původně jsem měl nastřádáno listově zajímavých ornitogal ještě víc (to byly ony klasické Ornithogalum sp.?, orientačně určené jako „asi nějaké ornitogalum“), u mnoha z nich se během posledního roku ukázalo díky květům, že to vlastně žádná ornitogala nejsou, že jde o nepřesně zařazené cibulky např. rodů Drimia, Bulbine či dalších. Někdy příště, až v tom budu mít sám víc jasno, bych chtěl ukázat typické znaky květů jednotlivých rodů z oblasti jižní Afriky, abych tak pomohl určit některé bezejmence nebo opravit některé omyly na jmenovkách (teď jen aby mě někdo nevzal za slovo….).

Snad jsem tedy čtenáře ZL opět lehce navnadil na původně nezajímavý rod cibulovin s malou ukázkou toho, že ne každý snědek patří na skalku a že existují i vzhledově jiné, než obligátní Ornithogalum caudatum. J.

Fotografie:

1.Ornithogalum sp., Vanwykskraal, RSA

2.Ornithogalum unifoliatum, RSA

3.Ornithogalum sardienii

4.Ornithogalum concordianum (syn. apertum), RSA

5.Ornithogalum sp., Perseverance, RSA

6.Ornithogalum sp., Brakfontein, RSA

7.Ornithogalum hispidum

Summary:

Article about different shapes of leaves of bulbs from genus Ornithogalum.

Photographies:

2.Ornithogalum unifoliatum, RSA

3.Ornithogalum sardienii

4.Ornithogalum concordianum (syn. apertum), RSA

5.Ornithogalum sp., Perseverance, RSA

6.Ornithogalum sp., Brakfontein, RSA

7.Ornithogalum hispidum