ZEL(e)NÉ LISTY

Tak se nám trochu neplánovaně vyloupnul třetí díl „různotvarých listů“, dnes o mírně méně početnějším, ale o to více zamotanějším rodu – Ledebouria. Taxonomicky už toho má dost za sebou a pravděpodobně i dost před sebou. Nechme to ale na skutečné odborníky a spokojme se s tím, že nyní má tento rod něco kolem 30-40 druhů s domovem hlavně kde jinde než v jižní Africe, ale pár druhů se má vyskytovat i na Madagaskaru, dokonce ve východní Africe a snad má něco růst i v Indii.

Známá věc je, že kdysi se tyto rostliny řadily do rodu Scilla (ladoňka), od kterých se tento rod později oddělil s tím, že jeho zástupci rostou převážně na severní polokouli (přesto roste několik scil i v jižní Africe). Proto se často na českých K+S akcích vidí jmenovky evidentních ledebourií se jmenovkami Scilla. Tato záměna by zase tak nevadila, poněkud horší je, že se někdy například pod jmenovkou Scilla natalensis nabízí Ledebouria socialis, a to už úplně „košer“ není. Specielně o tomto letitém omylu chystám v budoucnu článek, protože po letech jsem sehnal dvě formy „pravé“ Scilla natalensis (ale botanici už jí zase stihli přejmenovat jméno druhové i rodové…).

Každý, kterému cibulky z jižní polokoule učarovaly, určitě pár ledebourií ve své sbírce má, ale odvažuji se hádat, že většina z nich má na jmenovce místo druhového jména ono začarované „sp.“.  Jednak je zřejmá velká variabilita v rámci jednotlivých druhů a pravděpodobně část novodobých nálezů čeká na své zařazení, eventuelně s trochou štěstí i pojmenování. Těm samotným kytkám to ale naštěstí nebrání v tom, aby i v bezejmenném stavu nejednu sbírku zdobily svými potečkovanými listy. I když existují ledebourie bez barevné kresby na listech, většina z nich má, jak já někdy říkám, „maskáčové“ zdobení. Zvláště těm z vás (mužské pohlaví a starší ročník podmínkou), kteří nesehnali modrou knížku a kteří tudíž mají v oblibě J různé vojenské „vzory“, by tyhle skvrnami poseté listy mohly učarovat. Prostě nepravidelné fleky a flíčky různých červenavých, fialových, tmavězelených či hnědavých odstínů na různých podkladech. A k tomu rozmanité tvary listů – od úzkých, mečovitých po rozličně široké a tvarované – a různé provedení listových rozet – ploché i vztyčené, úsporné i rozmáchlé, od trpaslíků po obry. Některé jsou stálezelené, některé v zimě zatahují. Je zřejmé, že se ledebourie vyskytují na velkém areálu na velmi různých stanovištích a vždy se dokázaly ideálně přizpůsobit svému mnohdy nehostinnému prostředí.

Zvu vás tedy na malou fotogalerii „maskáčových“ ledebourií sice beze jména, ale s velkou výtvarnou hodnotou.   J.

Fotografie:

1. Ledebouria sp. nova, Joubertina, RSA

2. Ledebouria sp., Grahamstown, RSA

3. Ledebouria sp., NE of Grahamstown, RSA

4. Ledebouria sp., Blink Water, RSA

5. Ledebouria sp., Bluewater Bay, RSA

6. Ledebouria sp., RSA

7. Ledebouria sp., The Downs, RSA

8. Ledebouria sp., RSA

9. Ledebouria sp., S of Grahamstown, RSA

10. Ledebouria sp., Swartkops, RSA

11. Ledebouria sp., TK348, RSA