Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rod Bowiea

Rod Bowiea W.H. Harvey ex J.D. Hooker

b.-volubilis-1s.jpg

Fotografie 1:

1. Květy B. volubilis

2. Výsev

3. Bowiea volubilis

4. Rozrostlý stonek

.......................................

Pomalu (nebo spíš rychle) se blíží osmé narozeniny našich (i vašich) Zelných listů. Je to opakovaně okamžik úvah o pokračování či nepokračování, o smyslu těchto stránek v dnešní konstelaci autorské i čtenářské. Necháme to na jindy, teď bych chtěl to výročí něčím oslavit a nenapadá mě (jakožto sukulentocibuláře) aktuálně nic vhodnějšího než uhrančivá bowiea. Na Zelných už se o ní jednou psalo – Radka někdy v prvním roce existence, ale nebyl to článek z mého pera a bylo by možné o ní psát na pokračování, pokud by to někoho bavilo. Tak se milí čtenáři pěkně posaďte, vyprávění začíná...

Tahle rostlina je opravdu zcela originální, nezaměnitelná a chce se mi napsat, že ji určitě každý sukulentář (a klidně i kaktusář) u nás zná. Třeba to není pravda, ale mně to tak připadá. Je snadno pěstovatelná, odolná, dlouhověká, narůstá do velkých rozměrů, splňuje dokonce nároky kaudexu a přitom je to cibulovina. Hlavně dotáhla do úžasné dokonalosti vzhledu i funkce bezlistovou podobu stonku, který ale bez problémů dál plní hlavní funkci zelených rostlin – fotosyntézu. Takových pohledností není v říši sukulentů mnoho (kromě pravých kaktusů), mezi cibulovinami je to například schizobasis nebo některá eriosperma.

Téma článku je vlastně takový malý chyták, protože rod Bowiea je pravděpodobně pouze jeden jediný druh a sice Bowiea volubilis, popsaný již v roce 1867. Ten od té doby fascinuje nejen pěstitele ale i botaniky. Snažili se proto všichni najít nějakou příbuznou sestřičku nebo bratříčka. Vzhledem k tomu, že B. volubilis roste v Africe pod rovníkem na obrovském areálu, byla šance celkem vysoká. Nakonec v roce 1934 popsal botanik Mildbraed Bowiea kilimandscharica s výskytem v Tanzánii v okolí Kilimandžára. Upřímně – odlišnosti od základní volubilisky tam jsou ale bohužel nevelké, jde spíše o malé odchylky plodů a semen. Mám jak semenáčky, tak velké dospělé rostliny, studoval jsem i semena a když člověk chce, rozdíly opravdu najde. Dnešní pohled na tento druh je takový, že jde o synonymum B. volubilis, maximálně jde o místní formu, možná na úrovni variety.

Pak dlouho, dlouho nic, až v roce 1983 popsal velký jihoafrický botanik van Jaarsveld druh Bowiea gariepensis s výskytem na jihu Namibie a jihozápadu JAR (okolí Gariep). Jásot nad novým druhem byl veliký, hlavně proto, že zde již bylo viditelných odlišností od volubilisky mnohem víc. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že jde o rostlinu se zimním růstem (oblast zimních dešťů), který nejde obrátit. Vzhledově o mírně jinak tvarované, buclatější výhonky, které se tak neovíjejí a nekroutí, jejich barva je mnohem více glaukózní. Hlavní rozdíl mezi B. volubilis a B. gariepensis je ve tvaru a barvě květů – volubiliska je má zelenožluté s kratšími okvětními lístky a gariepensiska má květy větší a lístky bílé. Botanici však dlouho nelenili a od roku 1988 má tento druh status pouze poddruhu – Bowiea volubilis ssp. gariepensis (van Jaarsv.) Bruyns. V kultuře je tento druh (poddruh) daleko vzácnější, sám mám pouze jednu menší rostlinu, která mi ještě nekvetla.

Na internetu a ve sbírkách v západní Evropě lze občas narazit na další jméno – Bowiea nana, které ale nemá taxonomické oprávnění a jde pravděpodobně jen o růstovou formu B. volubilis s menšími rozměry a velkým sklonem k odnožování. Může jít také o nějaký selektivní klon. Ještě se chci zmínit o jednom taxonu, který se občas objeví ve sbírkách i u nás. Jde o extrémně velké cibule bowieí s letním růstem, které však nikomu nekvetou. Zde se domnívám, že může o nějaký výsledek křížení B. volubilis a B. gariepensis.

Na závěr článku jsem ještě chtěl zmínit jeden rozměr vlastností cibulí rodu Bowiea a tou je jejich jedovatost–léčivost. V zásadě se uvádí, že všechny části rostliny jsou prudce jedovaté. To pochopitelně ví i bylinkáři jižní Afriky, přesto jsou tyto cibuloviny mezi 6 nejvýznamějšími léčivkami v této oblasti. Cibule Bowiea volubilis se často prodávají na místních tržištích spolu s ostatními přírodními medikamenty. Domorodí obyvatelé je používají na různá kožní onemocnění, na oční problémy, potíže s močovým měchýřem a na léčení neplodnosti (zároveň ale i na potraty). Další využití je v oblasti kouzelnické magie na na zvýšení bojovnosti, odolnosti a podobně. Z důvodu masového sběru cibulí pro tyto účely se však stává bowiea ve své domovině silně ohroženou rostlinou.

A na úplný závěr – jak se Radka před lety zmiňovala o „nekonečném asparágusu“, někdo se tím asi inspiroval a nyní celá čeleď Hyacinthaceae (spolu s bowieou) patří podle nových pravidel do čeledi Asparagaceae..... J.

Fotografie 2 - Bowiea volubilis ssp. gariepensis

b.-volubilis-ssp.-gariepensis-2s.jpg

Fotografie 3:

1. Bowiea volubilis f. kilimandscharica

2. Květy B. volubilis f. kilimandscharica

b.-volubilis-kilimandscharica-3s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Co je s ní ??

(Martina, 20. 5. 2018 18:40)

Ahoj , cibulka ne a ne pustit ten šlahoun, kdy se to tak děje a co dělám špatně co vlastně ta potvora chce ?? Kořeny má v pořádku..... trpělivost ???

Re: Co je s ní ??

(Jirka, 20. 5. 2018 19:37)

Jestli je to klasická "volubiliska", měla by se v létě bez problémů probudit. Jsou to ale občas trochu tvrdohlavé cibuloviny - potřebují si odpočinout, takže čím déle na podzim rostly, tím později na jaře (létě) raší. Někdy pomůže ji kompletně prolít dešťovkou a dát někam mimo přímé slunce. A opravdu - hlavní recept je trpělivost, příroda prostě není "na vypínač" (stiskem zapni, tahem vypni).

Re: Re: Co je s ní ??

(Martina, 25. 5. 2018 18:06)

Tak si představte dneska ráno jdu do práce - nic...ted kouknu a už vykoukl šlahounek :-DD děkuji moc za odpověd mám ráda Vaše stránky

nekvetoucí

(J.Janda, 29. 1. 2015 11:05)

Díky za informaci o nekvetoucích cibulích. Pořád mi bylo záhadou, co dělám špatně, když ostatní kvetou už druhým rokem z autovýsevu kdekoliv se ve skleníku uchytí, zatímco tyto pořád nic. Máme čtyři, velikosti 6-10cm, tvarově krásně symetrické (až podezřele), nedělené, s pořádnou vrstvou šustí na povrchu. V současné době jsou tři v plném růstu, zbylá od podzimu odpočívající. Protože nechtějí kvést, věnoval jsem jim více pozornosti a zjistil, že většinou dodržují mnohem kratší odpočinek než klasické bowiey, někdy trvající třeba jen dva nebo tři týdny od zaschnutí a odstranění staré zeleně. Takže na semena asi čekat nebudu! J.J.

Re: nekvetoucí

(S.Ryba, 20. 2. 2016 13:35)

Zdravím, ta nekonečná diskuze ohledně B. volubilis je velmi zajímavá, ale mám trochu jiné zkušenosti. Je bez diskuse, že B. volubilis a B. gariepiensis jsou zcela odlišné druhy. Ale pak tu máme onu "B. volubilis" s velkou až ohromnou cibulí, rostoucí NAD povrchem zeminy. Mám s ní asi největší zkušenosti, protože ji pěstuji již od roku 1962 a stále mě překvapuje. Jednoznačně nejde o B.volubilis, jejíž cibule roste pod úrovní země a pokud ji při přesazování povytáhneme nad substrát, spolehlivě se během sezóny rozdělí na několik cibulí menších. Rovněž květy jsou nevýrazné, drobné, zelené a spolehlivě samosprašné, takže brzy zaplevelí sbírku. Ta veliká B. volubilis má květy trochu větší, také zelené a většinou nedojde k opylení. ALE - v roce 2015 došlo konečně k opylení (zcela vylučuji sprášení s pravou B.volubilis - bylo to v únoru) a k vývoji semen. K mému překvapení většina velkých semen klíčila již v tobolkách, takže jsem je musel ihned vysít. Vyklíčila spolehlivě.
Závěrem - buď jde opravdu o jiný druh, spíše se však přiklánám k názoru, že může jít o hybrid B.volubilis a B. gariepiensis, která má také zimní růst. Zdravím, S.R.