Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podpučí aneb zaklínadlo na cibule

27. 8. 2007

Podpučí aneb zaklínadlo na cibule

 

Přestože nejsem žádný botanický teoretik a moje (zatím stále chabé) praktické zkušenosti Obrazeknedosahují měřitelných výšin, zkusím se protentokrát rozepsat na téma cibuloviny poněkud obecněji. Moje kytkové začátky se odehrávaly až po 25. roku mého věku a byly velmi krušné. Jako technik s minimem „zeleného“ citu pro rostliny jsem prováděl různé (i hrůzné) věci, ke kterým jsem ještě neměl odvahu veřejně se přiznat, jako před časem kolega tilandsiář. Nechme tedy všechny ty dobře míněné omyly a přehmaty mého mládí prozatím zahaleny v oparu tajemna.

Pokud mi nějaká kytka uhynula (a že jich bylo), všiml jsem si, že v naprosté většině to souviselo s kořeny. Proto jsem postupně začal při prvních náznacích nějakého divného chování mých chovanců (míněno rostlin) květináčky vysypávat a studovat kořeny. Zvláště ty dužnaté byly většinou v „háji“ a počaly od nichObrazek nastupovat hnilobné procesy výše do samotné kytky.

Stále častěji se mi tímto zákrokem dařilo i bez velké chemie, kterou dodnes příliš neoblibuji, poškozené rostliny zachraňovat. Odstraněním všeho mrtvého a zahnilého, mírným oschnutím zbylých kořenů a přesazením do vzdušnějšího substrátu jsem slavil svá malá vítězství. Tím jsem byl v podstatě nevědomky dobře připravený na pěstování cibulovin, které u mě naplno propuklo někdy na konci 2. tisíciletí, přesněji v letech 1998-99.

Dostávaly se mi do rukou různými cestami různé cibuloviny v různém stavu, často se zaschlým kořenovým systémem, nebo naopak s velmi ohnilým. To, co mi schází Obrazekna botanických vědomostech, to mi přebývá v pečlivosti až přepečlivosti. Začal jsem ty cibulky preventivně obdělávat, očišťovat, odlupovat vše nadbytečné a odumřelé, A tím jsem na to (vlastně úplně sám!) přišel. Na spodku cibulovin je totiž něco, z čeho rostou kořeny a ty musí být zdravé, a když nejsou, musí pryč. Pak spokojeně narostou nové a vše je v pořádku. (Toť ve zkratce vše.) A tomu něčemu, tomu základu, jak jsem posléze zjistil v nepočetné české cibulářské literatuře, se říká PODPUČÍ. „Pod co?“ ptají se všichni, kteří tento „terminus botanicus“ ode mě uslyší. A já jako cibulový věrozvěst důrazně opakuji: PODPUČÍ! A opravdu (věřte – nevěřte) je to vážně jistá část pravé cibule, která je pro Obrazekvšechny cibuloviny alfou-omegou jejich bytí či nebytí.  Pro více zvědavé dodávám, že je to spodní část cibule, ze které rostou cibulové obaly a také kořeny. Pro ty, kteří stále ještě nechápou, je možná nejsnazším vysvětlením to, že podpučí je konec cibule, kterého se zbavíme, když chceme cibuli nakrájet na kostičky. Je-li podpučí v pořádku, je v pořádku celá cibulovina a naopak.

U klasicky nakoupených cibulí v bezlistém stavu je to už dnes pro mě klasická rutinní záležitost: očistit, oloupat, otrhat, nastimulovat, oschnout a zasadit. A ty velké špeky jen posadit na substrát (pemzu) a čas od čas nadzvihnout, jestli už nové kořeny raší. Ale nejúžasnější dobrodružství je zachraňování Obrazekpolovičních mrtvol. To si připadám jako „polní chirurg“ někde na bojišti, kam nosí raněné z bojů. S láskou a citem se probojovat k onomu rozhraní „živé – mrtvé“, správně odoperovat, ošetřit a pak to nechat na přírodě. Co já už měl v rukách vzácných a lokalitních cibulí, kterým už nebylo pomoci, ale těch pár, kterým jsem uměl včas pomoci a vdechnout jim nový život, za to vždy stálo. Takže ať už jsem, kde jsem, třeba i ve slavných sbírkách a vidím krásku - cibulku v nesnázích, jdu do toho a musím se jí podívat na podpučí. Vůle kytek obecně, a cibulí zvláště, po životě je úžasná a mnohdy stačí jen pomoci….a ony nám to vrátí!

A nezapomeňte přitom mumlat ono správné zaklínadlo: „Toto čisté podpučí, zdravou kytku zaručí!“ J.

Fotografie:

Kořeny a podpučí různých cibulovin.


 

Summary:
An article about part of the bulb of which grow bulb skins and roots.

Zpět na úvodní stránku (Home) www.zelenelisty.estranky.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

cibulové kořeny

(Mirek, 7. 4. 2016 19:19)

Proudy času běží různými cestami. A někdy se protnou. Co z toho vypučí se jeden nestačí divit. Pryč je čas her dětskýchv keřích rúzných. Pryč je čas kaktusů. Uběhl čas sukulentní. Zbyl čas toulavých nohou. Přišel čas ptáčkářaní. Toulkami po skalách skaliských i jejich úpatích a lovení peříček stonky dajaké. A ejhle, česneci. Pár se mi jakýmsi divným přičiním ocitlo na skalce, vedle zimovzdornými kaktusy. Rostou, kvetou a voní. No, dalo by se říct, že voní. Hlasuji pro vůni. Jenže ty potvůrky mají cosi s cibulami. Mizí a zase se objevují. Díky Jirkovi jsem část tohoto jevu pochopil. Hledajíc dál, zjišťuji, že tyto cibule mají také "toulavé nohy". Na jaře nejsou vidět, pak vystčí své "jazýčky", zakvetou a vylezou na povrch půdy. Pak najednou zmizí. Jak to, ptál jsem si? Odpověď mne usadila jako ty cibule. Ty půtvůrky mají ještě další dvoje kořeny. Podle fenologické (růstové) fáze a klima, item půdních podmínek. Vytvářejí česneci kořenový věnec, kterými se vytahuje na povrch půdy a později jiný věnec kořenů, kterými se zatahují do půdy, dokud nedosáhnou své nejoptimálnější hloubky. Nedělají to samozřejmě pouze rostliny rodu Allium. Pohyb jsem zaznamenal i u rodu Frittalaria, Galanthus, i Leucojum, ale i Lilium martagon. A pak, že rotliny jsou nepohyblivé.Jak které. Budu si muset dát pozor na košík s kuchyňskou cibulí, bo se mi nerozutíkala po kuchyni.

Díky

(Miloš Bouček, 5. 8. 2014 11:24)

Zábavné, čtivé, informativní, podnětné. Díky

poděkování

(Dana, 10. 12. 2012 16:51)

Děkuji za jasné, humorné vysvětlení podpučí. Nikde v celém googlu jsem nic lepšího nenašla. Ještě jednou děkuji a graguluji. Jste šikovný. Přeji Vám hodně dalších pěstitelských úspěchů.