ZEL(e)NÉ LISTY

Zapeklitosti výslovnosti latinských jmen

Taky se vám občas stane, že chcete někomu vyprávět o nějaké kytce a najednou nevíte, jak její latinské jméno přečíst? Mně se to tedy stává a ne zřídka. Když narazíte na někoho se znalostí latinského jazyka, může vás milosrdně opravit, ale podobně vzdělaných lidí až zas tolik není, a tak nezbývá, než si zase udělat tahák. Uvidíte, že to s ním bude jako s jinými taháky, párkrát se do něj podíváte a pak už pro vás bude zbytečný. Ne ke všem případům výslovnosti jsem našla vhodný příklad, až se mi to časem podaří, pohotově to doplním.

Pro úplnost uvádím, že opět čerpám z velmi šikovné publikace Botanický slovník pro pěstitele kaktusů od autora Jindřicha Pěnčíka a kolektivu, vydané v roce 1984.

ae – se vyslovuje jako é /Haemanthus/

 - ve složených slovech se čte odděleně  a-e /hexaëdrophorus/

c  - čte se jako k – před samohláskami a, o, u nebo dvojhláskami au, oi /carnosa, comosa, cuneifolia, caulescens/

 - před všemi souhláskami /baeseckei/

 - na konci slov

 - čte se jako c - před samohláskami e, i, y nebo dvojhláskami ae, eu, oe /celsianus, Cissus, Cyclamen, caespitosus, coeruleus/

cc - první c se vyslovuje jako k, protože je po něm souhláska, výslovnost druhého c se bude řídit samohláskou, která po něm následuje /coccineus – kc, Yucca – kk/

ch - se vyslovuje jako ch /Chorisia/

d, t, n před i se neměkčí /čteme tedy dy, ty, ny/ /digitata, Titanopsis, nivalis/

gui, qui, sue se čte jako gvi /sanguineus/, kvi /quinatum/, sve

i  - v latinských slovech (pokud nejsou přepsána s j) se vyslovuje jako j /maius – majus/

 - v řeckých slovech se před samohláskou čte jako i (ne jako j ) /ionanthus/

oe  - jako é / foetida/; ale Aloe, Kalanchoe se vyslovuje odděleně o-e

eu - jak psáno /azureus/

oi  - se vyslovuje odděleně a zřetelně se musí vyslovit i /helicoides/

y - na začátku slova jako j /Yucca/

 - uprostřed slova jako y /Phyllanthus/

ph - jako f /Zephyranthes/

th - se vyslovuje s přídechem jako tch /macrothele/

z  - jako z

ti - před samohláskou a před dvojhláskou ae jako ci  /Opuntia/

 - jako ty se vyslovuje – následují – li souhlásky /articulatus/

 - ve slovech řeckých

  - je- li i dlouhé /aurantiacus/

 - předcházejí – li souhlásky s, t, x /stipulaceus/

sch – jako sch (ne jako š)/Dischidia/, pokud se ovšem nejedná o německá jména /schneideri/

ae, oe, ue – v přepisech jmen, kde bylo pův. ä, ö, ü – vyslovuje se jako ä (temnější é) /graessneri/, ö (temné é) /roeoesliana/ , ü (ý) /buenekeri/

dvojité souhlásky / ll, rr …/ - se musí vyslovovat odděleně /Scilla: Scil-la, serratus: ser-ratus/

s - mezi dvěma samohláskami se obyčejně vyslovuje jako z /carnosa/

ex - před samohláskou se obyčejně vyslovuje jako egz /exuviatus/

ou - v řeckých slovech jako u /pous – pus/

Je- li několik samohlásek za sebou, všechny samohlásky se vyslovují odděleně /leianthus: le-i-anthus/

Jak sami vidíte, není to jednoduché naučit se latinské názvy vyslovovat a pamatovat si všechny případy, ale chce to trochu praxe a pokud je kam nakouknout, jak to má být správně, to by bylo, abychom to nakonec nezvládli. Příště už bych zanechala otravného názvosloví a konečně se dostala k něčemu záživnějšímu: zkusíme si třeba něco povědět o botanice – víte třeba, čemu se říká řapík a čemu stopka? Já jsem to dlouho pletla (ve škole jsme to brali, ale to už je dost dávno J), ale od toho jsou chytré knihy, abychom našli něco o stavbě rostlinného těla. A jestli vás to nebere, tak to jednoduše přeskočte J… R.