Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kořeny a kořínky

20. 4. 2008

Kořeny a kořínky

 

Použila bych otřepanou frázi Sliby se maj´ plnit nejen o Vánocích, ale té už musíte mít asi za ty roky plné zuby J. Naposledy jsem slibovala něco málo z morfologie rostlin, tedy pokud si to už nepamatujete ze školy. I když se vám do toho asi nebude chtít, přeci jen občas můžete potřebovat správně pojmenovat nějakou část rostliny a asi si nevystačíte s rozpačitým: „To je to zelené nahoře“ nebo „To je takové to široké dole“…Ani mně to nestačilo, beru tedy do ruky knihu Zahradnická botanika autorů Burka – Horynová a budu doufat, že přes letitost knihy jsou informace v ní alespoň z většiny stále aktuální. Začít se má od základů, a tak bychom dnes začali právě s tím dole, tedy s kořenem.

Kořen spolu se stonkem a listem patří mezi ústroje vegetativní, umožňující výživu a růst rostlin. To pro vás asi není žádnou novinkou. Upevňuje rostlinu v zemi, přijímá živiny ze substrátu, nemá nikdy listy a na vrcholu je chráněný čepičkou. Dorůstá na vrcholu, na němž se oddělují ploché buňky, které postupně odumírají, slizovatějí a vytvářejí právě zmiňovanou ochrannou čepičku (calyptru). Vzniklý kyselý sliz usnadňuje prorůstání kořene do půdy.

Živiny rostlina přijímá kořenovým vlášením, které si asi vybavíte, pokud jste zakořeňovali nějakou rostlinu ve vodě, nebo jste nechali vyklíčit nějaká semena na substrátu. Kořenové vlásky mají krátké trvání, podle toho jak kořen roste, staré vlášení mizí a nové se objevuje za špičkou kořene. Na vzduchu a na slunci vlásky hodně rychle odumírají. Obdivuhodná je regenerační schopnost kořene – vzpomeňte si na některé poťuchlé zahradní plevele, které jsou schopné vyrůst i z tenkého kořenového řízku.

U rostlin jednoděložních (traviny) většinou brzy po vyklíčení mizí hlavní kořen a nahradí ho svazek kořenů (kořeny svazčité). U cibulovin, hlíz a oddenků se kořeny během vývoje zkracují a vtahují rostlinu hlouběji do půdy (kořeny zatahovací).

Tvar kořene záleží na způsobu a délce života rostliny. Kniha uvádí kořen jednoduchý, vřetenovitý, kulovitý, větevnatý či svazčitý. Listové a pachykaulní sukulenty mohou mít kořeny rozptýlené, bez známek nějakého tloustnutí, protože zásobní funkci převzaly nadzemní orgány. Kromě toho existují kořeny přeměněné, přizpůsobené k jiným úkolům, než vyživovacím a upevňovacím. Jsou to třeba kořenové hlízy (Sinningia, Eriospermum, Ipomoea, Pelargonium, Ceropegia atd.), které jsou velmi oblíbené mezi kaudexofily, kořeny úponkovité k zachycení lián (Adenia, Cissus, Kedrostis, Ficus atd.), kořeny parazitické, kořeny vzpěrné (mangrovník), kořeny chůdovité, kořeny vzdušné, jimiž rostliny sají vlhkost z ovzduší (Tillandsia, rostliny čeledi Commelinaceae atd) a zelené kořeny asimilační (epifytické orchideje). Z legrace (botanici prominou) bych k tomu přidala ještě kořeny estetické, tedy ty, co u sukulentů vystavujeme na odiv a kořeny jedlé, které některé národy konzumují J.

Někteří šikovní pěstitelé sukulentů umějí své miláčky množit z kořenových řízků. K tomu jsem zatím nedospěla, zkoušela jsem jen rozvolňování kořenových hlíz třeba u rodu Sinningia, Ceropegia (úspěšně), Pelargonium a Ipomoea (neúspěšně). Některé sukulenty zase mají schopnost vytvořit kořeny na jediném listu (Crassulaceae, Haworthia atd.) či dokonce na části listu (Begonia) – obojí opět úspěšně vyzkoušené. Kořeny sukulentů je třeba chránit před škůdci (háďátko, kořenovka a u semenáčků smutnice) a hnilobami (mechanické požkození, kombinace nevhodného dlouhodobého vlhka a nízké teploty). Jsou rostliny, které v určitou část sezóny své kořeny přeměňují (cibuloviny, Aloe, Haworthia) a jsou v té době hodně zranitelné. Sílu kořenů nejlépe poznáte, když vám jejich síla roztrhne plastový květináček. Zkuste si to svýma rukama…Přeji vám všem i vašim miláčkům jen a jen zdravý a silný kořínek. R.

Summary:

Article about very important part of plants - roots.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář