Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jména rodová, druhová a jejich koncovky

14. 12. 2007

Jména rodová, druhová a jejich koncovky

 

Vůbec nelituji 60 korun, které jsem za ni dala a opět otvírám móóóc šikovnou knížku Botanický slovník pro pěstitele kaktusů autorů Jindřicha Pěnčíka a kolektivu.

Jméno rodové a druhové tvoří dohromady tzv.binom. První, tedy rodové jméno se píše vždy s velkým počátečním písmenem. Může být tvořeno z jakéhokoliv pramene a může být složeno libovolným způsobem. Bývá tvořené z řeckých, latinských či kombinovaných slov, podle zeměpisných názvů, podle jmen osob, přesmyčkami, podle domorodých názvů, podle charakteristických znaků rostlin či jejich vlastností, podobnosti či povahy.

Nyní bychom se podívali více na zoubek zápisu druhových jmen rostlin (pro naprosté začátečníky upřesňuji, že je to druhé jméno v dvouslovném názvu rostliny). Píší se s malým počátečním písmenem a většinou bývají odvozena z latiny, řečtiny, domorodé řeči či mají souvislost s místem výskytu rostliny či s nějakým vlastním jménem (objevitel, osoba blízká autorovi popisu atd.). Když to shrnu, tato druhová jména mohou tedy označovat: výskyt rostliny, jména osob, vlastnosti a charakteristické znaky, podobnost, roční doby, dobu růstu či domorodé názvy. Pro nás je důležitá poznámka, že jména, která nejsou latinského původu, se latinizují a řídí se gramatickými pravidly latinského jazyka.

Koncovky druhových jmen by měly odpovídat gramatickým rodům druhových jmen a obdobné je to i u vnitrodruhových taxonů (subspecie, varieta, forma). Tady bych chtěla upozornit hlavně na (nejen můj) častý omyl: rodová jména s koncovkou –is jsou rodu ženského (Iris, Oxalis, Liatris, Berberis, Clematis, Ammocharis atd.), proto i následná druhová jména končí opět na –is (peduncularis, khamiesbergensis) nebo na –a (polyphylla, carnosa, flava, spicata, tinneana). Často říkáme např. ten Oxalis či Iris, ale je to asi tím, že česká jména jsou rodu mužského - šťavel a kosatec.

Nebudu opisovat všechny tabulky, to by asi nikdo nevydžel číst do konce. Největší zmatek u koncovek druhových jmen je asi u těch, která vzniknou z jmen vlastních a končí buď –i nebo –ii. Opět beru do ruky šikovnou knížku a ta nám radí: -ii se píše u jmen končících souhláskou /také –r/, např.fordii, rauhii, atd., -i se píše u jmen končících na –er /Dinter – dinteri, Bayer – bayeri, Cooper - cooperi/, lat.koncovkou –us /Augustus –augusti/, nebo samohláskou /Otero – oteroi, Arechavaleta – arechavaletai/. To se asi nejčastěji plete, zvlášť když nemáte rychle možnost podívat se do literatury, jak to napsat správně. S dalším množstvím koncovek vás už zatěžovat nebudu, leda byste si to vyloženě vyžádali v komentářích. Bůhví, jestli si vůbec přečtete i tento můj pokus udělat si jasno v dalším problému. A co kdybychom si příště řekli, jak se vyslovují některá písmena a jejich spojení v latinských jménech? Uvádím třeba příklad: jak čtete třeba jméno coccineus, Rosa, coeruleus, Chorisia apod.? Tak příště! J R.


Summary:

Names of genuses, specieses and their endings.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář