ZEL(e)NÉ LISTY

Půltuctové narozeniny

Tak mají naše stránky další výročí, celých šest let od svého vzniku. To je takové trochu nezajímavé číslo, pětka je kulatá, sedmička magická a šestka je mezi. Ćistě matematicky je to polovina staré míry – tuctu (12), takže půltucet (6). To je jako půl párku, takže pořád takové nanicovaté narozeniny, nakousnuté a nedojezené… Chtěl bych napsat a popřát tomuto webu něco hezkého, pozitivního a perspektivního, ale nějak mi to z klávesnice neleze. Jednak to povolební vystřízlivění, k tomu aktuální starosti se sněhem a ledem (tím taky i se dřívím a uhlím), slunce nikde, Chróstal se dlouho nezastavil na kus řeči, veškeré nadšení kolem i uvnitř pryč a tak co přát – mnoga ljeta, živijó? Nebylo by to upřímné.

V obavě, abych nakonec nenapsal epitaf místo přání k narozkám, jsem raději vyrazil na chvíli na vycházku s naším útulkářem/útěkářem Ferdou. Přece jen ten mrazivý vzduch by mohl probudit ve zbytcích mozkových závitů trochu optimismu a tím přeladit chmurnou notečku na aspoň jen mírně melancholickou. Snad to zabralo, čisté povětří mívá většinou dobré účinky.

Už si nějaký čas myslíme, že se původní smysl založení tohoto webu již naplnil. Víc propagace u začínajících i pokročilejších sukulentářů prostě už neuděláme, ať budeme psát jako divocí nebo naopak jako ponocní. To, co jsme chtěli poradit, jsme poradili, to co jsme chtěli představit, jsme představili, a pro další pokračování v tomtéž tímto způsobem stále dál a dál už nemáme velkou motivaci. Poměrně dost pečlivě studujeme návštěvní data našeho webu a zřetelně vidíme, kdo a proč nás čte. Když odečteme světové návštěvníky, kteří jdou v podstatě jen po fotkách, neb česky neumí a několik 'věrných' podivínů, vidíme, že se okruh čtenářů z Česka a Slovenska ustálil na pár desítkách pravidelných návštěvníků. Takže vlastně už píšeme pro okruh kamarádů, kteří si zvykli na náš styl psaní o kytkách a kteří jsou čas od času zvědaví, co je u nás nového. A tihle čtenáři už si jdou svoji cestou v pěstování sukulentů a u nich už toho moc nenapropagujeme.

Další důvod, proč máme pochybnosti o stejném pokračování, je v tom, že se každým dalším článkem stává tento web méně a méně přehledným. Byl koncipován jako deník se základním členěním do rubrik a základním rejstříkem. Ale v jednotlivých rubrikách je nespočet článků a informace, které by patřily k sobě, jsou roztříštěné ve spoustě oddělených textů. Vyzkoušeli jsme si, že ve větším formátu, například sešitu, knížečce nebo brožuře, je možné ty informace utřídit a uspořádat daleko přehledněji a správněji.

Další překážkou v onom bezproblémovém pokračování donekonečna je také to, že nás zajímají a baví i další věci, než samotné pěstování sukulentů. Tím se odvádí naše pozornost jinam a také času na psaní je méně. K tomu se připojuje i ještě jedna další věc a totiž to, že nám nějak všechno trvá déle, než dřív. Všechno děláme sice pečlivěji a důkladněji ale také výrazně pomaleji.

Těmi předcházejícími odstavci jsem si připravil půdu k tomu, co jsem ale mohl říci hned na začátku. Bude-li u nás potřeba a důvod proč psát, psát určitě budeme. Podpora a odezva ve formě komentářů a občas i celých článků (od přátel) rok od roku vysychá a máme někdy pocity marnosti. Opět máme v plánu několik zajímavých projektů a záměrů pro tento rok, které budou více obráceny k nám a dovnitř sbírky. Budou víc o nás ale také víc pro nás. Máme několik i mimosukulentních témat, se kterými bychom se rádi poměřili. Zelené listy ale proto neskončí, aspoň ne hned a ne teď. Budou pravděpodobně větší pauzy v nových příspěvcích, ale ono to je a bude i o té čtenářské odezvě-neodezvě, která může něco ovlivnit.

Proto sice s malou nadějí ale přesto – pokládám sedmou sezónu Zel(e)ných listů za otevřenou. J.