Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lhotské potlachonarozeniny aneb akce samá pětka

18. 7. 2014

 

Lhotské potlachonarozeniny aneb akce samá pětka

potlach-2.jpg

    

Konečně jsem to svoje dojetí z téhle minulosobotní double-akce trochu rozdýchal a tak o ní můžu po týdnu mírně soudně napsat. Nejsem opravdu zcela vůbec slavicí typ a tak jsem se moc do tohoto scénáře nehnal. Ale nakonec všechno se má aspoň jednou zkusit a tak jsem vlastně poprvé v životě trochu masově slavil (byly davy a i to maso). Nakonec jsem byl dojatý, až bylo těžké to na sobě nedat moc znát, ale raději popořádku.

Co to jsou ty pětky v názvu článku? Inu někdy se to schumelí a pak nějaké číslo (nejlépe prvočíslo, nebo jiné magické součíslí) se do všeho zaplete, až je to jednomu divné až záhadné. Takže například samotného sukulentářského setkání v Plzni to byl (zcela náhodou) pátý ročník – začalo to v roce 2009 a s přestávkou 2011 to pokračovalo každým rokem. Původně příjemné prostředí plzeňské zoologické a botanické zahrady se časem okoukalo a bylo organizačně spíš na obtíž. Proto jsme to letos chtěli zkusit jinak a hlavně jinde, čili třeba u nás ve Lhotě.

Počet účastníků akce byl zcela jistě dělitelný pěti, ale mnohem významnějším faktem bylo, že naši sbírku (zahradu, sbírku, pergolu,...) navštívilo minulou sobotu pět žen. Sukulentářek nebo aspoň partnerek sukulentářů. Jak příjemné a ozdobné...i tajemně příznačné.

Další pětky se vyskytovaly v mém kulatém narozeninovém součtu roků a dokonce byly dvě. Sice asi většina gratulantů mi přála k padesátce a ti spravedlivě objektivnější dokonce k pětačtyřicítce, ale bohužel skutečnost byla poněkud chmurnější. Ale na všem špatném je něco dobrého a tak už začínám vyhlížet sladký důchod, to by se to potom pěstovalo (a možná i psalo).

Začátek setkání byl o něčem co neumím a nezvládám – o gratulacích. Nebylo to vůbec povinné a naštěstí část účastníků zůstala dárkůprostá, ale většina přátel (všichni vlastně byli kamarádi, kolegové sukulentáři a blízcí souputníci) byla připravená, gratulovala a předávala dary. Bylo to krásné, dojemné a v součtu pořádně masové. A jsme zase u toho jídla. Byly to dárky poživatelné, pitelné, pěstovací, pěstovatelné a kupodivu i stavebně-technické. Největším dárkem pro mě však bylo to, že ti naši kamarádi k nám vůbec přijeli – každý z nich byl pro mě tím nejlepším dárkem. Přesto třeba 5 exemplářů vzácných akácií naplnilo tajemný symbol čísla pět.

Pak proběhla nejdůležitější část našeho setkání – dvě superpřednášky kamarádů Kuby Jilemického a Oty Melichara. Technickým problémem se ukázalo nekvalitní zatemnění naší nové pergoly, ale nasazením, entuziasmem, originálními tématy přednášek, fascinujícími výkony přednášejích a určité sousedské shovívavosti se poskládala příjemná atmosféra přednášek. Pro mne osobně bylo velkým zážitkem ono vytoužené kolektivní přednášení (každý hlavní přednášející měl malý kolektiv svých kolegů-spolucestovatelů, kteří doplňovali hlavní text a přispívali k objektivnějšímu obrazu proslovovaných témat). První přednáška byla velmi originální – Jak plánovati sukulentní výpravu a jak hledati sukulenty v terénu jižní Afriky. Bavilo to všechny včetně přednášejícího Kuby Jilemického. Druhá přednáška byla plná aktuálních a vtipných postřehů, nádherných fotek (poněkud znehodnocených naším bídným ne-zatemněním) a také veleoriginálních zážitků Oty Melichara, který samotnou přednášku proložil určovacím velkotestem 25 neznámých sukulentů (všimněte si – opět 5x5).

Po přednáškách (které měly být tři ale dvě byly zcela dostačující) začala miniburza kombinovaná se stravovací mezifází, naplněná prodejem a nákupem zajímavých sukulentů a též i grilovací hodinkou. My jako domácí jsme v rámci obsluhy a nestíhání nic neprodávali, ale kdo si o něco řekl, pokud to šlo, určitě to dostal.

V odpoledni se začali hosté a účastníci postupně loučit a rozjíždět ke svým domovům, ale v závěru opět zvítězila magické číslo pět. Třeba já jsem v rámci pitného režimu požil pět lahvových piv – dva birelly a navečer i tři radegasty. Další velká pětka příslušela stavu naší sbírky – prostě zcela nezbyl čas na úklid sbírky od mrtvol a různě ostudných rostlin a vše zůstalo tak, jak to letošní sezóna zařídila. To znamená sem tam špek, mezi tím klasika a hlavně bída s bídou, dokonce i škůdci sukulentů byly zastoupeni v jistém počtu. Takže celkově - "za pět".

Nechybělo mnoho a mohlo proběhnout zcela kolosální setkání dvou osobností Zelných listů – kolegy autora Chróstala s kolegou komentátorem Emersonem. Oba přilétali z různých končin světa (ale znáte to – ty časové posuny...), jednu chvíli to vypadalo na dějinný okamžik, i jakési letadlo nad pergolou zakroužilo, ale bohužel přátelé giganti se časově neprotnuli a k setkání nedošlo. Malou náplastí bylo předání vzácného pamětního gobelinu „Středočeská krajina“, který přislíbil př. Melichar předat př. Emersonovi.

Na závěr mojí zprávy se sluší poděkovat : všem kamarádům, kteří přijeli z menší i větší dálky za přednáškami, za kytkami i za námi samotnými, všem těm, kteří pomohli s organizací a se zdoláváním technických překážek, přednášejícím, prodávajícím a za mě také všem těm velkorysým gratulantům...... a už se zase dostávám do toho neplánovaného dojetí. Děkuji i všem těm, kteří se nedostali a nepřijeli – možná , že by nás tu bylo už moc. Oslavíme to jinde a jindy.

Byla to tuze fajn sukulentní sobota a pokud mohu radit – taky slavte - není to vůbec tak špatné!

J.

potlach-1.jpg

Na poslední fotografii stylový balón odnáší směrem k západu klíč k vyobrazenému hradu (foceno 20. 7. 2014 ráno v 7. 27 letního času nad areálem plzeňské ZOO a BZ) dle požadavku nenasytného Emersona. Je to dálka, ale třeba doletí...

karlstejn-pro-emersona.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Těš se, Emersone, do roka a do dne

(Radka, 20. 7. 2014 17:34)

Oto, tlumoč Emersonovi, že vše napravujeme, bude to trvat, ale už mu to tam letí - viz nové foto pod článkem. Výsledek už není v naší moci...

Technická poznámka

(Otík, 19. 7. 2014 18:39)

Mayský gobelín s Karlštejnem jsem u vás zapomněl a vraceli jsme se proň 7 000 metrů. Horší je, že ten nerudný Emerson ( to teda máte kamarády ! ) je přesvědčen, že jde o darovací plátno a velmi netrpělivě očekává klíč...