Jdi na obsah Jdi na menu
 


Viscum album ssp. austriacum aneb jak se k nám vetřelec vetřel

10. 2. 2013

 

Viscum album L. ssp. austriacum (Wiesb.)Vollmann aneb jak se k nám vetřelec vetřel

viscum-album-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. + 2. Viscum album ssp. austriacum v přírodě (pod Kamýckou skálou u Vosí)

3. Viscum album ssp. austriacum u nás doma

......................................................................................................................................................

Už jste si pravděpodobně u nás na webu zvykli, že vedle představovacích článků se občas objeví i (lehounce) vědečtěji se tvářící texty a vedle humorně zamýšlených příspěvků i absolutní úlety. Dnes tedy úlet i když spíše přílet. Na jedné zimní lednové vycházce na kopec nad obcí Vosí jsme si pod kmeny statných borovic všimli několika strhnutých borovicových větví, na kterých byly zbytky ulámaného jmelí. Celkem asi běžný pohled v povánočním období, kdy se šetrnější lidé dodržující vánoční tradice snaží sami dostat k pár větvičkám jmelí. Sami jsme si posbírali několik roztroušených větších kousků a pak jsme si všimli hezkého pahýlku, na kterém bylo několik malých, slabých leč nepoškozených rostlinek. Jen tak z rozmaru jsme klacík s parazitem odnesli domů, vrazili do sklenice s vodou a nechali ve skleníku.

Když jsem včera ráno procházel naším vychlazeným skleníkem a vybíral si kvetoucí rostlinky z pohledu adeptů na článek, nevyšlo mi z toho nic vhodného. Cibuloviny (hlavně lachenálie) sice kvetou jako o život, ale tam si schovávám materiál na plánovanou knížku (pracovní název Cibulománie), aloe jim statečně konkurují v počtu i barvách, ale tam se zase nechci plést do tématu Romanovi Štarhovi s jeho novou knihou o aloích a když už konečně objevím nějaký zajímavý sukulentní objekt hodný zájmu, tak mi jej vyfoukne Radka (viz Crassula umbella – kategoricky nesouhlasím! R. ). A tak mi prostě padla do oka nějaká malá žlutá tečka v našem odkládacím regálku, ze které se vyloupnul onen shůry spadlý vetřelec, bydlící ve sklenici s vodou, který se, jsa popleten z toho, kde se to ocitnul, pustil do kvetení.

Díky zajímavému článku kamaráda Vlastíka z loňské ročenky Sekce pěstitelů sukulentů na téma rostlinných parazitů mohu trochu navázat a přidat několik postřehů. Rod Viscum má přes sto druhů, u nás však roste pouze jeden. Je to Viscum album, jmelí bílé, u kterého se podle hostitele rozlišuje celkem 6 poddruhů, z toho 3 rostoucí v našich zemích. Je to Viscum album ssp. album (jmelí bílé pravé) rostoucí na listnatých stromech, pak ssp. abietis (jmelí bílé jedlové) rostoucí na jedlích a nakonec ssp. austriacum (jmelí bílé borovicové) rostoucí hádejte kde. Další poddruh roste na Krétě na místní borovici a další dva poddruhy jsou odněkud z Číny. Rod Viscum se dnes zařazuje do čeledi Santalaceae, přestože dřívější zařazení byla čeleď Loranthaceae. Naše jmelí je stálezelený poloparazitický keřík o velikosti 30 až 80cm v průměru většinou v korunách vyšších stromů. Překvapivě je to celkem hodně pomalu rostoucí rostlina, takže velké koule keříků jmelí jsou poměrně hodně staré. Všichni znají bílé kuličky plodů, ty se tvoří na samičích rosltinách, protože, jak jsem vyčetl, jde o rostlinu dvojdomou. Mnohem méně známé jsou ale květy jmelí, které díky náhodě mám možnost nyní studovat zblízka.

Ty jsou čtyřčetné, vyrůstají po několika v paždí listů, samčí jsou menší a vonné, samičí jsou větší a jsou usazené v mističkovité češuli (jak jsem nakoupil, tak prodávám). Kvetou v období únor až duben, ohledně opylování nevím, kdo se toho ujme. Pak zřejmě celé léto dozrávají plody, aby na podzim a v zimě pomáhaly přikrmovat naše zpěvné ptactvo. Protože je obsah plodů lepivý, ulpívají semínka na kůře stromů a dochází k dalšímu šíření. Onen poloparazitizmus zmiňovaný v souvislosti se jmelím, je způsoben tím, že kromě energie čerpané z hostitelské rosltiny umí jmelí přispět i vlastní produkcí potřebných látek díky svým zeleným listům.

Nějak mi ten článek nabobtnal, tak už jen v krátkosti. Evropské jmelí je mytická a léčivá rostlina, v oblibě ji měli například staří Keltové. Kromě mnoha léčivých účinků (mj. také blahodárně působí na vysoký tlak!) měla účinkovat i jako osobní ochrana proti zlým démonům. To se může hodit i v dnešní době a tak jsme nakonec rádi, že tento poloparazitický vetřelec s námi bude chvíli vegetovat a chránit jak nás, tak skleník a snad i domeček. Zlí démoni jsou jako trpaslíci ( a španělští slimáci) – ty potvory vám vlezou všude… J.

Fotografie 2:

1. Květ

2. + 3. Nejmladší rostlinky na borovicové větvi

viscum-album-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Chvála!!!

(Robert, 11. 2. 2013 21:26)

Zajímavý článek,jednou jsem se zůčastnil debaty o tom jestli může jmelí růst na borovici.Jedni říkaly že ano druzí že ne.Já jsem radši zůstal potichu protože jsem si nebyl jistý jak to vlastně je.Tehdy by mě nenapadlo že jde o poddruhy.V mém okolí rostou jen na listnáčích a borovice tu rostou jen sem tam.Ale hlavně jsem chtěl napsat že jste mě potěšil tou plánovanou knihou o cibulovinách!!!Chuť určitě máte tak popřeju hodně času a inspirace ke psaní!!!