ZEL(e)NÉ LISTY

                         Sedum hintonii R.T.Clausen

Ač mnoho rostlin rodu Sedum ve sbírce nevlastním a ani se po nich nikterak horečně nepídím, když jsem tenhle rozchodník zahlédla v prodeji v Praze – Letňanech, okamžitě jsem se rozhodla pro nákup. Světlounce zelené sukulentní listy se ztrácely pod hustým porostem skelně průhledných tuhých chlupů, rostlina tedy působila jako polštářek poněkud šišatých, ježatých, ale přesto křehkých korálků od mistra skláře. Rostlina se u nás ani dlouho neohřála a už k té vší kráse přidala ještě dokořán otevřený bílý květ na krátké stopce. To už mi to nedalo a začala jsem hledat více informací v chytré knize (Encyklopedie Crassulaceae od U.Eggliho).

S.hintonii pochází z mexického státu Michoacán, z oblasti Sierra Madre del Sur. Občas bývá zaměňováno s podobným mexickým S.mocinianum z vysokých horských poloh, tento druh je však mnohem vzrůstnější (encyklopedie uvádí až 80cm). S.hintonii vytváří rozprostřené kořeny s několika růžicemi listů s tuhými, často i zploštělými sklovitými výrůstky do velikosti 1,5 mm. Světlé, střídavě rostlé listy až do 5 cm délky mají okrouhlý tvar, bývají protáhlé až eliptické a tupě zakončené. V době květu se zakrslý, červeně puntíkatý stonek prodlužuje (u starých rostlin až do délky čtvrt metru) a na koncích se objeví rovněž červeně puntíkaté a chlupaté kališní lístky s náznakem bílých květů. Ty rostou v latnatých vrcholících, jsou přisedlé, mají 5 korunních lístků bílé barvy s mírně zvlněnými okraji a dalšími chlupy a po senzorické zkoušce zjistíte, že divně pižmově voní.

Vloni v létě mělo S.hintonii květ jen jeden, v současné době už je kvetoucích růžic o něco více a pod prvním, terminálním, otevřeném květu je už připravené množství dalších. Když si prohlédnete celou rostlinu, vidíte zvláštní kontrast mezi žlutozelenými listy na kvetoucích stoncích a šedozelenými, hustě ochlupenými listy na vrcholech stonků nekvetoucích.

Docela jsem měla strach, jak se téhle krásné rostlině bude líbit v našem experimentálním tunelu, ale obavy byly naprosto zbytečné. S.hintonii rostlo mezi dalšími sbírkovými krasulkami a graptopetaly ze stejné čeledi Crassulaceae, při zálivce v růstové sezóně jsem oproti sousedním rostlinným kolegyním a kolegům občas zálivku preventivně vynechala, aby nedošlo k přemokření substrátu a napadení rostliny nějakou hnilobou. Ještě více jsem šetřila vodou v zimě, zvlášť, když nastaly nepříjemné inverzní dny, kdy i s topením byly ve skleníku teploty kolem 14 stupňů. Pokud předpověď slibovala několik slunečných dní za sebou (pak teploty ve skleníku stoupaly přes den mírně nad 20 stupňů), rostlina dostala trošku vody, aby se staré listy příliš nesesychaly. Určitě stoprocentně platí pravidlo nezalévat rostlinu na listové růžice, raději se snažte vodu dávat okolo kytky (stejně jako u dalších rostlin s růžicemi listů).

Zálivku podmokem raději odložte až na růstovou sezónu.

Přiznám se, že jsem po varování od zkušenějších kolegů nečekala, že trochu citlivější S.hintonii dožije jara. Sami však na vlastní oči vidíte, že ke mně byla rostlina milosrdná a pravděpodobně u nás ve sbírce ve vší spokojenosti přivítá jaro.   R.

Fotografie:

1. Sedum hintonii

2. S.hintonii přesně před rokem

3. Detail chlupů na listech

4. První květ vloni

5. Nové a staré listy

6. Poupata

7. Prodloužené stonky s květy a poupaty

8. Detail květu

9. S.hintonii v květu