ZEL(e)NÉ LISTY

Sansevieria perrotii O.Warburg 1901

Je v roce pár období, kdy díky svému koníčku opravdu nic nestíháme, tedy ani psát články na náš web. Přesně v tomto okamžiku se nyní nacházíme. Jedna akce stíhá druhou, do toho nutné opravy obydlí, přesazování starých i nových rostlin a pomalu i přípravy na zimu. Navíc sem-tam i něco neodkladného vysejeme, takže i honičky kolem výsevů. No nic, to jen na vysvětlenou, proč máme občas pauzy v našem publikování.

Právě jsme se vrátili z jedné významné republikové akce (Zavírání sezóny v Chrudimi-Pardubicích) a tak se aspoň na chvilku mohu zklidnit a zaťukat si do klávesnice. Potkala mě nedávno zajímavá sansevierová událost. Jak už jsem několikrát psal, mám část své sbírky tchýní na parapetu severního okna v práci. A jedna z největších zde zabydlených rostlin mi nečekaně vykvetla a byla to událost, o kterou se chci podělit.

Šlo o vzrůstnější vějířovou Sansevieria perrotii. Rostlinu mám ze sbírky Coka Grootscholtena. Ve sbírkách není příliš častá, je velmi podobná S. ehrenbergii, případně i S. dhofarica. Chvíli jsem byl i na pochybách, jestli omylem nemám S. ehrenbergii, ale po prostudování literatury jsem amatérsky dospěl k polojistotě, že by opravdu mělo jít o správnou perrotii. Rozdíly jsou nejen v areálu výskytu (S. ehrenbergii je široce rozšířená v severovýchodní Africe plus Arábie, kdežto S. perrotii roste výhradně v jihovýchodní Tanzánii a nepotvrzeně v severním Mozambiku) ale i v detailech listů a tvaru samotné růžice listů. S. ehrenbergii má listy hluboce žlábkovité, modrozelené barvy s výraznějšími červenými okraji a uspořádané do vzorně úhledného vztyčeného vějíře. S. perrotti má listy tmavší, sytě zelené a tyto listy jsou rozprostřené do neuspořádaného, nepravidelně poskládaného vějíře, často odspodu stonku vyholuje.

Takže mám S. perrotii, i když je poněkud více vzrostlejší vzhledem k nedostatku světla na severním okně. A co se mi to přihodilo – asi před měsícem se začalo tlačit květenství, které bylo takové méně typické. Květenství se hodně větvilo (na dvakrát i na třikrát) a bylo obsypané extrémním množstvím drobných kvítků, které se dlouho nechystaly otvírat. Teprve až se květenství ve výšce kolem dvou metrů zastavilo a dorozvětvilo do husté spleti, začaly se jednotlivé květy otevírat. To se odehrávalo vždy přes noc, takže ráno jsem si ještě chvilku užil tu exotickou podívanou, protože s denním světlem otevřené květy rychle opadávaly. Tohle divadlo ale pokračuje den za dnem, protože květů je odhadem přes 1500 a kvetou tak po 50-100ks denně. Ilustrační fotky jsou takové reportážní mobilové, navíc se to proti oknu špatně fotí a otevřené květy jdou zdokumentovat jenom chvilku ráno.

Tak trochu nevím, kam s touto robustní kytkou půjdu, až skončím v práci, byla by vhodná někam do botanické zahrady a nechat si jen nějakou menší odnož v domácí sbírce. Jednu odnož už jsem do světa poslal, tak snad se brzo dočkám další.

J.