ZEL(e)NÉ LISTY

Raphionacme madiensis S.Moore (1908)

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý.“ Takové by mohlo být vančurovské hodnocení letošních prázdninových dnů. Děda Komárek ve filmu Na samotě u lesa to vyjádřil ještě přímočařeji. Inu což, lidé i kytky se s tím nějak srovnají a život jde dál.

Když jsem dnes vyrazil do sbírky pro inspiraci na další článek, nepřekvapilo mě, že zrovna otevřených kvítků je pomálu a když už, tak to jsou kytky na ZL již představené. Situaci zachránil nový květ na jedné rafionakme, o které jsme ještě nepsali.

Raphionacme madiensis mám ve dvou exemplářích od dvou českých obchodníků se sukulenty. Už jsem se naučil u těchto kaudexů nekupoval ty nejlákavější největší kousky, které mívají větší problémy s aklimatizací na naše podmínky a častěji pak odcházejí do věčných lovišť. Kupuji proto spíše střední až malé rostlinky a na květy si prostě počkám. Tato dvojice má na jmenovce kromě jména i sběrovku ES 20869 (firma Ernsta Speckse), a lze dohledat, že pochází z provincie Ruvuma v Tanzánii. Typový exemplář, který posloužil popisu, byl ovšem z Ugandy, regionu Madi – odtud tedy druhové jméno madiensis. Jinak areál výskytu tohoto druhu je podstatně větší, kromě východní Afriky i jižní, západní a střední Afrika. Měl by se tam vyskytovat v otevřených stepích na travnatých mýtinách, případně na skalních výchozech.

Vzhled rostliny je standartní kaudexový – podzemní ztloustlý kořen o průměru až 16cm, sezónní větvené výhonky nesoucí vstřícné kopinaté listy středních rozměrů. Tyto listy mohou (ale nemusí) mít na spodní straně krátké chloupky. Na koncích výhonků se tvoří květenství s krátkými stopkami, vlastní květy jsou podobné minule představené Raph. michelii, i když pozorné oko rozdíly odhalí. Malou zvláštností je, že rostliny pocházející z východní Afriky mají květy s fialovými okvětními lístky, kdežto fotky rostlin z ostatních oblastí ukazují květy žlutavé. Mělo by to ale být obojí správně. Někdy se na vrcholu kaudexu, po zaschnutí hlavního stonku, probudí několik dalších růstových vrcholů a rostlina pak působí zajímavěji, s nízkou korunkou kratších stonků.

Pěstování je klasické, jak už jsem psal minule, má ráda teplo a nárazovou zálivku. Vzhledem k tomu, že jsem našel kvítky připravené k otevření na dvou dalších „rafikách“, vězte, že i když jsou to jen speciesky s lokalitou, téma na další články to bude. Kaudexáři a milovníci komplikovaných kvítků jistě zajásají a já si trochu zaurčuji s nejistým výsledkem.

P.S. Letošní léto je nepředvídatelné, ani ne týden po napsání článku jsme nevěděli, kam se před vedrem schovat...

J.