ZEL(e)NÉ LISTY

Quaqua pillansii (N.E.Br.) Bruyns (1983) – kytka se jménem jako pro obojživelníka

Fotografie 1:

1. Quaqua pillansii

2. Vrchol stonku (The top of stem)

3. Poupata (The buds)

........................................................

Možná už si s despektem říkáte, kam na ta podivná jména chodíme. Co by asi tak mohla být kytka s tak dětsky směšným jménem Quaqua? Něco od vody? Ale jsme na webu sukulentních rostlin…Quaqua je rod z čeledi Apocynaceae (dříve Asclepiadaceae) a jsou to rostliny, vzhledově někde mezi známějšími rody Caralluma a Hoodia, pocházející endemicky z oblastí na jihozápadě Jihoafrické republiky. Své netradiční latinské jméno získaly od domorodců kmene Nama, kteří zvučným „Qua- Qua“ či také „Kam – qua- qua“ nazývali jeden druh tohoto rodu – Q.hottentottorum.

Asi uhodnete, kdo jako první objevil rostlinu z titulku dnešního článku – napoví vám její druhové jméno. Ano, byl to kapský botanik a sběratel sukulentních rostlin Neville Stuart Pillans, který žil na konci 19. a v první polovině 20.století. Tuto rostlinu našel ve svých dvaceti letech západně od jihoafrického Montagu už docela dávno – v roce 1904. O pět let později byla popsaná jako Caralluma pillansii a na dlouhá léta upadla v zapomnění. V roce 1984 byla taxonomicky přeřazená k rodu Quaqua a zde zůstala dodnes.

Q.pillansii není zrovna žádný drobeček, protože dorůstá až do výšky půl metru a zhruba tolik má na šířku, protože záhy začne z hlavního stonku bohatě odnožovat. Ostatně je to vidět na naší rostlině, kdy z asi ročního řízku vyráží množství vedlejších větví. V přírodě ji tak můžete přehlédnout jen proto, že na suchých kamenitých stráních roste mezi množstvím dalších keřů a stromů. Velice vzhledná je pokožka čtyřhranných stonků. Na podkladě základní šedozelené barvy se objevuje množství červenohnědých nepravidelných skvrn, které se zintenzivní hlavně na straně, otočené ke sluníčku. Hrbolky, tvořící ona čtyři žebra, jsou do 1,5cm dlouhé a na konci mají žlutohnědé zuby. Na několika místech stonku se začnou objevovat shluky květů na kraťoučkých stopkách. Může jich být několik, ale i třeba 20 v jednom květenství a nakvétají téměř současně. Vzhled i barva jsou hodně výrazné – na světlém krémovém podkladu bývá množství tmavěpurpurových, různě se slévajících skvrn. Uvnitř papilózní koruna je ve spodní části srostlá, 4-5 laloků se prohýbá na okrajích ven. Literatura uvádí, že vůně květů je kupodivu docela příjemná, rostliny prý voní po medu či po citrónu. Já jsem si k té naší nečichala, ale protože mi blízkost rozkvetlé rostliny nijak nevadila (na rozdíl třeba od nakvetlého a při doteku pěkně zapáchajícího Plectranthus neochilus), asi to bude pravda.

Q.pillansii velice snadno koření ze stonkových řízků. Nakonec docela vzrůstnou rostlinu nezbyde než řezat, řezat a řezat. Já měla na tento rod nemilé vzpomínky, když jsem kdysi neudržela svěřené řízky nějakého příbuzného druhu (budiž mi omluvou, že byly tenkrát od počátku hodně scvrklé a už to zkrátka nerozdýchaly). Když jsem tedy viděla tuhle naši „kvakvu“ u jednoho plzeňského pěstitele, bez ostychu jsem si o ní řekla a jak vidíte, žije a dokonce vesele nakvetla. Musela jsem jen zapátrat v literatuře, abych našla druhové jméno, což se znalostí vzhledu květů nebyl až zas takový problém.

V současné době už odkvetlou rostlinu téměř nezalévám, začnu zase až v předjaří, aby kytka v chladnějším skleníku moc netrpěla. Pěstování moc náročné není, pokud dodržíte základní pěstitelskou čtveřici: propustný substrát + slunce + čerstvý vzduch + voda přiměřeně ročnímu období (v létě dostatek, v zimě raději nic). Tuším, že do několika let vznikne problém, kam s ní, ale když také uvidíte, jak atraktivně kvete, určitě se mi v budoucnu podaří případné řízky brzy rozdat… R.

Summary:

Description and experiences of growing of Quaqua pillansii from RSA.

Fotografie 2:

1.+ 2. Květy (The flowers)