ZEL(e)NÉ LISTY

Pilea peperomioides Diels (1912)

Fotografie 1 - Pilea peperomioides

.........................................................

Nikdy bych neřekla, z jakých koutů světa k nám mohou kytky přijít. Afrika a Amerika jsou zastoupené hojně, zato z Austrálie a Asie jich je podstatně míň. Co se týče Asie, jedná se většinou o Asii přední: Turecko, Jemen, Sokotru, Omán, Indii a pak tu a tam něco z Ruska.

Když jsem před lety dostala řízek dnešní rostliny, nevěděla jsem o něm vůbec nic – jméno, původ, pěstování.Rostlina si sama brzy říkala o větší množství vody, než vedlejší peperomie, mezi které jsem je instinktivně zařadila, při delším opomenutí jednoduše zvadly listy. Mohlo mě to napadnout, rostlina má sice dužnaté listy, ale nemá žádný další zásobní orgán. A proč ty peperomie? Peltátní tvar listů mi přišel podobný na stejný typ listů peperomií. Ukázalo se to však jako omyl, později jsem náhodou na netu našla, že se jedná o druh Pilea peperomioides, rostlinu z čeledi kopřivovitých (Urticaceae).

Pilea peperomioides pochází z hor v západní Číně. Z tohoto poznatku je dobré vycházet při pěstování; aby vykvetla, potřebuje v zimě teplotu kolem 10°C (toleruje poklesy teploty k 0°C). To jsem nevěděla a o to víc mě překvapilo, když jsem našla rozkvetlou rostlinu na polici blízko podlahy našeho skleníku (zde je po celý rok chladněji, než ve vyšších patrech). Květy moc ke chlubení nejsou, potřebujete na ně lupu a plody jsou jakési černé kuličky nepravidelného tvaru a velikosti. Výsevy asi zkoušet nebudu, rostlina jde dobře řízkovat, nebo se dá počkat na odnože od báze rostliny.

Dočetla jsem se, že rod Pilea zahrnuje skoro 700 druhů rostlin, zahradnicky se však využívá asi jen 7 druhů a obávám se, že se sukulenty jde pěstovat jen dnešní Pilea peperomioides jako částečné sucho tolerující zástupce flóry z čínské provincie Yunnan. R.

Fotografie 2:

1. - 3. Různé detaily květenství

4. Pilea peperomioides