ZEL(e)NÉ LISTY

Peperomia sp., Morro do Chapéu, Bahia, Brasil

Fotografie 1:

1. - 3. Peperomia sp., Morro do Chapéu

....................................................................................

Chci se taky přidat k Radce a těm nejvěrnějším návštěvníkům našeho webu také nadělit jeden malý článek. Ten sice tak napůl vznikal už včera na Štědrý den, ale pak přece jen zvítězily (u nás podobně jako u vás) jiné vánočnější záležitosti a proto je oba nadělujeme až na Boží hod. Ale ono to leckde může být podobné, dárky se mohou nadělovat i rozbalovat postupně po celé svátky.

Asi už mnoho čtenářů, hlavně těch opakovanějších moc nepřekvapíme. Směry i zóny našich botanických zájmů jsme dostatečně vytyčili a na ZL během těch uplynulých let zveřejnili. Tak už víte, že pěstujeme sukulenty (a další podobně odolné kytky) různé až hrůzné. Někdy to jsou známé a obyčejné druhy, jindy vzácné pohlednosti a někdy zase neznámé nevzhlednosti. Dnes to bude spíš zajímavost, u které její skrytou krásu teprve sami objevujeme, jde o neurčenou peperomii ze suchých oblastí Brazílie.

Tento řízek jsme si jako jeden z mnoha dalších řízko-dárků přivezli ze zatím poslední návštěvy u Coka Grootscholtena. Jeho kytka nás něčím zaujala, pochválili jsme ji, Cok s nožem v ruce nezaváhal a okamžitě šmiknul. Podle originální jmenovky šlo o speciesku s lokalitou, kterou jsme nějak špatně dešifrovali (Cokovo písmo občas nevyniká čitelností) jako Morro De Chisper. Při dohledávání na internetu jsem to nakonec usprávnil na oblast (kraj) Morro Do Chapéu ve státě Bahia ve východní Brazílii. Přestože stát Bahia je v podstatě přímořský, je zároveň natolik rozlehlý, že většina jeho vnitrozemí je tvořena v podstatě specifickým suchým pralesem, zvaným caatinga, který tvoří oblasti neprostupných opadavých keřů a nízkých stromů střídané s kamenitými lokalitami. Tyto oblasti jsou prý rájem xerofytních rostlin s obrovským výskytem kaktusů a dalších sukulentů.

Tuto skutečnost jsme si na počátku neuvědomili a náš řízek umístili ve skleníku za zadní části našeho regálu, do polostínu s minimem přímého slunce, valná část nesukulentních peperomií pochází totiž z pralesů. Zastíněné stanoviště se trochu podepsalo na vzhledu naší kytky. Původní stonek řízku měl krátká internodia, která dokonce vykazovala lákavý „cik-cak“ růst, další stonky, které odnožovaly u substrátu, byly už rovnější a jejich internodia protaženější. Také bylo znát, že se stonky toužebně natahovaly za sluncem. To by ukazovalo přece jen na osluněnější režim pěstování, což v příštím roce napravíme.

Na vzhledu rostliny není nic efektního, přesto má tato peperomka svoje kouzlo. Snad jej trochu uvidíte na přiložených fotkách. Pokus o určení nedopadl úspěšně, peperomií, i těch brazilských, je poměrně hodně, což lze dohledat například na webu www.peperomia.net. Velmi podobný druh koluje ve sbírkách pod jménem Peperomia sincorana, dokonce mívává i stejnou lokalitu – Morro Do Chapéu. Má však zásadní rozdíl, je celkově červenavá, ve stonku i v listech, což z ní činí atraktivní, ale asi přece jen jinou příbuznou té naší.

Na závěr chci popřát čtenářům Zelných listů klidné prožití vánočních svátků, s kytkami i bez nich (jak je libo), a do nového roku hodně radosti ze života. Ten nám poskytuje kromě radostí i starosti, se kterými je potřeba trochu bojovat a výbornými pomocníky v tomto boji mohou být třeba i ty naše sukulenty. J.

Fotografie 2 - Peperomia sp., Morro do Chapéu, Bahia, Brasil